Aktualita Mgr.Ing. Aleše Borkovce k odmítnutí ústavní stížnosti společnosti ČEZ proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zařadit ČEZ mezi veřejné instituce ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím.

 

Citované právní předpisy:

  1. Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD (Listina základních práv a svobod)
  2. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
  3. Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím

Citovaná soudní rozhodnutí:

  1. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 2 Ans 4/2009 ze dne 6. října 2009
  2. Usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 254/10 ze dne 31. března 2010

Nedávno autor této aktuality publikoval článek týkající se rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 6. října 2009 sp. zn. 2 Ans 4/2009 a vlivu tohoto rozhodnutí na správu akciových společností (corporate governance), zejména pak těch akciových společností, ve kterých má účast český stát.1

Podstatou citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR bylo zařazení akciové společnosti ČEZ mezi veřejné instituce ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím. Tím by byla společnost ČEZ povinna plnit rozsáhlejší informační povinnosti než ostatní akciové společnosti, včetně společností, které jsou v konkurenčním vztahu ke společnosti ČEZ.

Ve výše zmíněném článku byla uvedena jako jedna z možností, jak zvrátit výše uvedené rozhodnutí, možnost napadnout výše citované rozhodnutí u Ústavního soudu. Této možnosti společnost ČEZ využila.

Ústavní soud svým usnesením ze dne 31. března 2010 sp. zn. III. ÚS 254/10 ústavní stížnost společnosti ČEZ proti výše citovanému rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR odmítl.

Ústavní stížnost byla založena na porušení základních práv a svobod zaručených Listinou základních práv a svobod, a to výslovně na porušení následujících článků (autor této aktuality pro přehlednost v závorce stručně vymezil obsah jednotlivých ustanovení Listiny s ohledem na podstatu předmětné ústavní stížnosti, avšak bez bližší znalosti argumentace obsažené v předmětné ústavní stížnosti):

  • čl. 1 (zaručení základních práv a svobod)
  • čl. 3 odst. 1 (rovnost v právech)
  • čl. 4 odst. 1 (povinnosti pouze na základě zákona)
  • čl. 7 odst. 1 (omezení soukromí pouze na základě zákona)
  • čl. 10 odst. 3 (ochrana osoby před zneužíváním údajů o ní)
  • čl. 11 odst. 1 (právo vlastnit majetek, rovnost vlastnických práv)

Své odmítnutí ústavní stížnosti odůvodnil Ústavní soud tím, že (dosud) nebyly vyčerpány všechny dostupné prostředky [§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. Nepřisvědčil tak argumentaci společnosti ČEZ, že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele [§ 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Nicméně, jak Ústavní soud sám uvedl ve svém rozhodnutí, uvedené odmítnutí nebrání podání ústavní stížnosti v předmětné věci (v budoucnu) znovu.

V praxi to znamená, že celý koloběh bude muset proběhnout ještě jednou. Nejprve tedy bude muset znovu rozhodnout Městský soud v Praze, tentokrát v neprospěch společnosti ČEZ (Městský soud v Praze bude ve svém rozhodování vázán rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ČR). Poté může společnost ČEZ podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu ČR, který ji patrně odmítne (jinak by totiž musel rozhodnout odlišně od svého předchozího, výše citovaného, rozhodnutí). Teprve poté se otevře cesta k novému podání ústavní stížnosti a k meritornímu rozhodnutí Ústavního soudu v dané věci.

Ing. Mgr. Aleš Borkovec

 

Summary

Aleš Borkovec: ČEZ a. s. as a public institution?

Actuality to the refusal of the ČEZ corporation’s constitutional complaint against the decision of the Administrational supreme court about a submission of ČEZ to the public institutions by course of free-information access law.

  1. BORKOVEC, A.: Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR a správa akciových společností. Obchodní právo(časopis pro obchodněprávní praxi) č.3, roč. 19 (2010) s.27-34