Proces stáří je neměnný sociální jev dnešní společnosti. Průměrný věk pro odchod do důchodu má v poslední době tendenci se stále zvyšovat a problém sociálního zabezpečení seniorů zůstává i nadále v české společnosti nevyřešenou otázkou.

 

Úvod

Demografické stárnutí se v Evropě stalo významným sociálním jevem a potenciálním sociálním problémem a postihuje od druhé poloviny 20.století všechny vyspělé země. Je to proces, kdy při snižujícím se počtu dětí se zvyšuje počet seniorů1 Jeho základními faktory jsou snižování porodnosti, míra úmrtnosti a v důsledku toho dochází k prodlužování délky lidského života. V současné době jsou zjevné snahy biologů oddělit fyzické stárnutí od chorob ve stáří a podle výzkumů je dokázáno, že zhoršování zdravotního stavu zdaleka nesouvisí s pokročilým věkem2

A tak pokud se stávající demografické trendy nijak významně nezmění, průměrný věk ještě nějakou dobu poroste. Česká společnost s tímto problémem teprve začíná být konfrontována. Ze zahraničních poznatků však vyplývá, že tento proces je nezvratný a že může přinést skutečně značné ekonomické, sociální a tudíž i politické problémy. S tímto pak nabývá na svém významu otázka financování služeb sociální péče a jeho stabilizace. Významné místo v procesu stárnutí zaujímají ve vztahu k seniorům domovy seniorů.

Stáří ve světle služeb sociální péče

V této souvislosti je významnou kategorií pojem „sociální služby“. Podle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách jde o činnost nebo soubor činností zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení. Sociální služby se často překrývají s širší kategorií veřejných služeb. Veřejnými službami rozumíme služby poskytované v zájmu veřejnosti. Vedle termínu „sociální služby“ se v zahraniční literatuře setkáváme s pojmem humanitní služby (human services). Tyto služby poskytují jak profesionálové, tak i dobrovolníci a v nejširším pojetí zahrnuje i služby vzdělávací, zdravotnické a dokonce i administrativní. V České republice se pojem humanitní (humanitární) služby užívá v užším významu – míní se jím obvykle přímá materiální pomoc lidem v akutní nouzi3

Cílem sociální služby je zlepšení kvality života sociálně znevýhodněných, popř. je v maximální možné míře do společnosti začlenit, či alespoň společnost chránit před riziky, jejichž jsou tito lidé nositeli. Sociální služby zohledňují nejen osobu uživatele, ale také jeho rodinu a skupiny, do nichž patří, ale i zájmy širšího společenství.

Senioři a stáří

V obecném povědomí přetrvává představa seniora jako člověka, který dosáhl „vyššího“ věku. Představa o tom, co je to „vyšší“ věk, se však bude lišit u každého jednotlivce. Seniorem je intuitivně chápán člověk, který dosáhl vyššího (přesně nespecifikovatelného) věku, přičemž s rostoucím věkem se obecně předpokládá také celkově zhoršující se zdravotní stav. Český právní řád pojem senior neuvádí. Právní předpisy z oblasti sociálního zabezpečení sice běžně užívají termín „starý občan“, nikde jej však nevysvětlují. Vyhláška MPSV ČR č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, v ust. § 72 říká, že „…domovy důchodců jsou určeny především pro staré občany, kteří dosáhli věku rozhodného pro přiznání starobního důchodu a kteří pro trvalé změny zdravotního stavu potřebují komplexní péči.“ Pro uznání jednotlivce starým je zde tedy nutné splnit obě uvedené podmínky (věku a trvale změněného zdravotního stavu) současně4

Pojem stárnutí je třeba rozlišovat na úrovni jednotlivce a populace. U jednotlivce znamená stárnutí biologický proces, kterým je organismus modifikován od narození do smrti. Představuje tedy zvyšování věku jednotlivce. Stárnutí v demografickém smyslu se naopak týká celé populace a oproti jednotlivci může stárnoucí populace omládnout zvýšením podílu mladých věkových skupin. V současnosti se stává jedním z celosvětových problémů.

Stáří je obecným označením pozdních fází ontogeneze. Je důsledkem a projevem geneticky podmíněných involučních procesů, modifikovaných dalšími faktory a je spojeno s řadou významných změn sociálních např. osamostatnění dětí, penzionování aj.5

Všechny tři pojmy mají významné sociální souvislosti, řešené mj. prostřednictvím sociální politiky. O tom svědčí i dlouhodobě prováděné výzkumy na téma „senioři v soudobé společnosti,“ v ČR prováděné od 70. let 20. století.

U většiny seniorů dochází k tomu, že poté co musí zanechat ekonomické činnosti, nemohou často najít v této fázi věku svůj smysl života. Je již prokázáno, že prodlužující se délku žití nelze vázat pouze na biologické a demografické faktory, ale též na životní styl a individuální chování6

Podle demografické prognózy zpracované Českým statistickým úřadem7bude v roce 2050 žít v České republice přibližně půl milionu občanů ve věku 85 a více let (ve srovnání s 101 718 v roce 2006) a téměř tři miliony osob starších 65 let (31,3 %). Naděje dožití při narození bude v roce 2050 činit 78,9 let pro muže a 84,5 pro ženy (oproti 73,4 let pro muže a 79,7 let pro ženy v roce 2006).

Demografie ČR

Podle studie ČSÚ počet obyvatel ČR poroste do roku 2030, kdy dosáhne 10,91 mil., poté bude klesat k horizontu 1.1.2066 na hodnotu 10,67 mil. obyvatel.

Věková struktura obyvatel se tak výrazným způsobem změní. Dojde k výraznému růstu podílu osob starších 65 let, a to až na jednu třetinu populace. Jejich počet vzroste ze současných 1,56 mil. na 3-4 mil. osob. Na významu přitom budou nabývat zejména nejstarší věkové skupiny.

Obr.č. 1. : Podíly věkových skupin

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/B60039E9C8/$File/402009u.doc

Výše uvedené změny věkové struktury obyvatel i další demografické ukazatele:

Index stáří (tj. podíl osob nad 65 let na 100 dětí ve věku 0 – 14 let) v ČR již v roce 2010 překročí hodnotu 100. Trend stárnutí populace se však bude stále více prohlubovat – projekce předpokládá, že více než 200 seniorů připadne na 100 dětí v roce 2040 a v roce 2065 tento poměr dosáhne 244 seniorů na 100 dětí.

Tabulka č. 1: Charakteristiky věkového složení (k 1.1.)

Tabulka č. 1: Charakteristiky věkového složení (k 1.1.)

Změnu je nutné očekávat dle tabulky č.1 také v případě indexu ekonomického zatížení, který porovnává ekonomicky neaktivní složku obyvatel (tj. obyvatele ve věku 0 – 14 let a 65 a více let) s ekonomicky aktivní částí populace (tj. obyvateli ve věku 15 – 64 let). K 1. 1. 2009 tento ukazatel dosáhl hodnoty 54 osob ekonomicky neaktivních na 100 osob ekonomicky aktivních. Vzhledem k tomu, že se zastoupení 15 – 64letých obyvatel ve struktuře populace bude snižovat, hodnota indexu ekonomického zatížení poroste.

Stárnutí populace je možné sledovat také prostřednictvím průměrného věku. Jak ve vidět z tabulky č.1,je zřejmé, že jeho hodnoty porostou – zatímco k 1. 1. 2009 bylo obyvateli ČR v průměru 40,5 let, na konci roku 2065 se tento průměr zvýší na 49 let. 8

Domovy seniorů

V souvislosti s demografickým vývojem v ČR je příhodné se zmínit o možném odhadovaném nárůstu počtu míst v DS v relaci na 1000 osob starších 80 let a počtu osob, kterým bude poskytována pečovatelská služba v relaci na 1000 osob starších 65 let při zachování vybavenosti na úrovni r. 2006. Odraz tohoto vývoje pak odpovídá rostoucímu významu pobytové služby sociální péče, kterým ve smyslu § 49 zák. č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, domovy seniorů jsou. Podle zprávy docenta Ladislava Průši, ředitele výzkumného ústavu MPSV ČR, o efektivnosti sociálních služeb v roce 2006 zajišťovaly sociální péči o seniory z 23,70 % právě DS. Je tedy zřejmé, že DS jsou největší ubytovací službou sociální péče a co do svého objemu největší ubytovací službou zůstanou i nadále. Tato skutečnost byla jedním z důvodů se v této práci zaměřit právě na seniory umístěné v domovech seniorů.

V následující tabulce č.2 je pro komplexnost této práce na základě vlastního šetření uveden přehled počtu domovů seniorů a lůžek podle jednotlivých krajů. Údaje o počtech domovů seniorů v jednotlivých krajích byly získány ke dni 16. 9. 2009 z Registru poskytovatelů sociálních služeb (viz http://iregistr.mpsv.cz), konkrétně ze stránek jednotlivých krajů, který spravuje MPSV ČR. Údaje o počtech lůžek v domovech seniorů v jednotlivých krajích byly získány e-mailovou komunikací se sociálními odbory jednotlivých krajských úřadů ve dnech ke dni 20. září 2009.

V této souvislosti je nutné dodat, že v České republice neexistuje jeden ucelený seznam týkající se pouze domovů seniorů. Je to dáno tím, že někteří poskytovatelé mohou v rámci domova pro seniory poskytovat i jinou pobytovou službu určenou uživatelům seniorského věku (např. domov pro osoby se zdravotním postižením, domov se zvláštním režimem) a počty těchto lůžek nejsou v tabulce zahrnuty. Nelze také vyloučit, že na území kraje poskytuje službu domov pro seniory, který u krajského úřadu není registrován, neboť registrace není dána místem poskytování, ale sídlem poskytovatele (např. kraj Hl. město Praha zřizuje 3 domovy pro seniory, které mají sídlo ve Středočeském kraji).

Z níže uvedené tabulky č.2 vyplývá, že průměrný počet představuje 45 domovů seniorů a 2 885 lůžek na kraj. Nejvíce domovů pro seniory (75) je umístěno v Moravskoslezském kraji, nejméně naopak v kraji Karlovarském (26) a stejné je to i s počtem lůžek. U Středočeského kraje lze větší počet domovů seniorů a lůžek chápat jako odraz záchytného území pro seniory z hlavního města, u Moravskoslezského kraje se však zřejmě jedná o přístup dané lokality k lidským hodnotám, zvoleným prioritám a dlouhodobým generačním zvykům. Při tomto hodnocení je však nutno vzít v úvahu skutečnost, že Moravskoslezský kraj má největší počet obyvatel.

Tabulka č. 2: Absolutní a relativní četnosti domovu seniorů a počtu lůžek podle krajů

Tabulka č. 2: Absolutní a relativní četnosti domovu seniorů a počtu lůžek podle krajů

Závěr

Člověk a společnost by se měli více zabývat přípravou na stáří. Vždyť tato etapa našeho života je vyvrcholením všech našich zkušeností, zážitků, našeho úsilí a veškeré činnosti pro sebe i pro společnost. Bohužel v současné době ekonomické krize, kdy je zcela zřejmé, že problémů bude přibývat nejenom v hospodářské oblasti, ale i v oblasti sociální, je pozornost od této závažné problematiky, která se dotýká každého občana, odváděna mimo hlavní priority státu a celé společnosti. A právě v současné době, kdy je ekonomika založena na tržním mechanismu je nezbytné se zabývat otázkou stáří a kvalitního dožití každého člověka. Být starý totiž jistě není žádný med. Nejen, že ve stáří člověku ubývá sil, člověk slábne, ale vedle tohoto ztrácí i své postavení v zaměstnání a někdy i ve svém nejbližším okolí, kterou je rodina. Starý člověk postupně ztrácí kontrolu nad svým životem a je potřeba vytvořit takové podmínky, aby neztratil to nejdůležitější, svoji důstojnost.

Podle autora je nutno zdůraznit, že dosažení stability systému financování sociálních služeb je podmíněno dosažením stabilizace veřejných rozpočtů. Rozpočty v České republice jsou v dynamické nestabilitě a deficit se prohlubuje. Pokud však srovnáme deficit ČR se zadlužením ostatních zemí, lze dojít k závěru, že zadlužení ČR je ještě malé.

Jedním z možných způsobů řešení stabilizace systému financování sociálních služeb, ke kterým se lze přiklonit, je tzv. „záporná daň“ (negative income tax). V podstatě jde o jakousi konstrukci náhrady za některé sociální dávky. Prezident USA Nixon v srpnu r. 1969 navrhnul tento způsob řešení formou tzv. garantovaného ročního příjmu. Otcem této myšlenky byl věhlasný profesor ekonomie z University Chicago, Milton Friedman, který razil teorii co nejmenšího přerozdělování finančních prostředků, neboť jinými slovy utrácet by měl ten, kdo si finanční prostředky “vydělal“. Milton Friedman v podstatě navrhoval, aby stát zaručil každému jedinci jakýsi „daňový kredit“, který by obdržel každý občan státu v plné výši. Pokud by jedinec byl výdělečně činný, tak by se od kreditu následně odečítala daň a stát by zároveň vyplácel kredit o tuto daň snížený. Mzda by však zůstala nezdaněna. Tento systém by fungoval až do výše mzdy, respektive jejího zdanění, které by se rovnalo kreditu. Výsledkem tohoto by byla skutečnost, že by jedinec nezaplatil žádnou daň ze mzdy, ale neobdržel by žádný kredit. Pokud by mzda, respektive daň převýšila kredit, platil by jedinec pouze daň ze mzdy z rozdílu vypočtené daně a kreditu

Výše uvedený systém by na straně jedné mohl vést k zájmu nepracujících osob si nalézt práci, neboť tím by se jim zvyšoval příjem a na straně druhé by při správně nastaveném zvýhodnění konkrétních skupin obyvatelstva znamenal jejich sociální zajištění. Jinými slovy výše uvedený systém by vedl bezesporu i ke stabilizaci financování sociálního zabezpečení, potažmo ke stabilnímu financování služeb sociální péče v domovech seniorů. Při tomto by postačovalo pouze nastavit výši kreditu u seniorů s odstupňováním jejich finanční potřebnosti do jednotlivých skupin, či tříd, kterých by autor navrhoval stanovit pro tento účel celkem 12. Každá skupina či třída kreditu by pak v sobě zahrnovala zdravotní stav dotčeného jedince, jeho sociální postavení, majetkové a finanční poměry. Je zřejmé, že by zde nemohl fungovat systém finančního zvýhodnění, tak jako u občanů práceschopných.

V tomto způsobu řešen by pak odpadlo v systému sociálního pojištění důchodové pojištění, bylo by možno zrušit přídavky na děti, sociální příplatek, příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče a zůstalo by toliko porodné a pohřebné. Dále by se zcela zrušila pomoc v hmotné nouzi (příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, mimořádná okamžitá pomoc). Pokud by byly stanoveny kredity ve vztahu k potřebným jedincům z důvodu jejich snížené soběstačnosti, či závislosti na pomoci jiných osob, mohly by se sociální služby zaměřit pouze na specifické skupiny obyvatel.

S odkazem na výše uvedené je nutné se otázkám spojených se stářím, financováním domovů seniorů věnovat v daleko větší míře.

JUDr. Ing. Pavel Pikola

 

Summary

Pavel Pikola: The selected issues of old age

The author acquaints us with data from demographic studies, which found the average age of a citizen of the Czech Republic continues to increase. In this context the age index and the index of economic burden also increase. He presents the numbers of the homes for the elderly in each region of the Czech Republic. He highlights the need of stabilization of public budgets in order to achieve stability of the financing of social services. As a solution of this problem he suggests imposing so called “negative income tax“. Under this measure state would guarantee to everyone a tax credit. The author recommends to divide the amounts of the credit for the seniors in accordance with the needs of each senior into 12 grades.

(Summary translated by Lucie Trojanová)

  1. NEŠPOROVÁ, O. a kolektiv, Zajištění potřeb seniorů s důrazem na roli nestátního sektoru, VÚPSV, v.v.i. Praha 2008, (online), dostupné z: http://www.email.cz/getAttachment?session zedne 30.3.2010
  2. GIDDENS, A., Tělo, přijímání potravy, nemoc a stárnutí, (online), dostupné z:http://www.kamama.estranky.cz/clanky/sociologie/a_-giddens—telo_-prijimani-potravy_- nemoc-a- starnuti ze dne 30.3.2010
  3. MATOUŠEK, O. a kol.: Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. Praha, Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367-310-9
  4. Pečující on-line, Práva starších osob v České republice pohledem právníka (Mgr. R. Macháčková), dostupné z : http://www.pecujici.cz/priruckyonline.shtml?x=200271 ze dne 8.2.2009
  5. HOREHLEĎ, P.: Edukativní dimenze gerontopedagogiky, dostupné z: http://is.muni.cz/th/105566/pedf/EDUKATIVNI_DIMENZE_GERONTOPEDAGOGIKY.txt ze dne 4.2.2009
  6. RABUŠIC, L.: Česká společnost stárne. Brno, GEORGETOWN, Masarykova univerzita, 1995. 192 s. ISBN: 80-210-1155-6 (FRIES in RABUŠIC, 1995: 36)
  7. Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012 (Kvalita života ve stáří)Usnesení vlády ze dne 9. ledna 2008 č. 8 o Národním programu přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012
  8. Projekce vývoje obyvatelstva v ČR do roku2065 http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/B60039E9C8/$File/402009u.doc