Přednáška Pavla Zemana na Právnické fakultě Univerzity Karlovy začala vymezením pojmu veřejný zájem. Snad aby nehrozilo nepochopení ze strany posluchačů, až začne mluvit o chystané novele zákona o státním zastupitelství, která ho teď zaměstnává nejvíc ze všeho.

PRAHA, 14. 11. 2011

S nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem hovořila Lucie Trojanová. Foto: Michal Tvrdík.

S nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem hovořila Lucie Trojanová. Foto: Michal Tvrdík.

Co je tedy veřejný zájem?

Je důležité si uvědomit, že to není ani zájem státní, ani zájem exekutivy. Veřejný zájem je zájem na dodržování zákona.

Zpochybňujete zařazení státního zastupitelství do Hlavy III. Ústavy, kde je společně s mocí výkonnou. Kam podle Vás patří?

Ptal jsem se i tvůrců Ústavy, proč je státní zastupitelství formálně řazeno k moci výkonné. Existují různé dílčí důvody k jeho zařazení do Hlavy III. – mezi nimi třeba ten, že čl. 80 o státním zastupitelství je sám moc krátký na to, aby měl v Ústavě vlastní hlavu.

Podle mě to zařazení není přesné třeba proto, že státní zástupce může zastavit stíhání a tím zasahovat do rozhodování o vině a trestu, což jsou pravomoci moci soudní. A šťastné není ani proto, že pachatelé tzv. trestné činnosti bílých límečků mají mnohdy spojení na politiku, což v samém důsledku může hypoteticky vyvolávat obavy o nezávislé postavení státního zastupitelství při vyšetřování této trestné činnosti.

„Veřejný zájem je zájem na dodržování zákona.“

Změnu na ústavní úrovni se ale nechystáte navrhnout.

Chystáme nový zákon o státním zastupitelství, který nevyžaduje změnu Ústavy. Vymezení soustavy státního zastupitelství v Ústavě není, takže všechny změny včetně vypuštění jednoho stupně jsou s Ústavou v souladu. Musím však přiznat, že řádné právní zakotvení státního zastupitelství v Ústavě by bylo žádoucí.

K novele zákona o státním zastupitelství

Jaké změny nový zákon přinese? Velmi zásadní se jeví dvě: zrušení vrchních státních zastupitelství a zřízení Úřadu pro boj s korupcí a terorismem.

Já bych nový zákon představil raději ve více než dvou bodech. Za prvé je to vypuštění jednoho stupně soustavy – vrchní státní zastupitelství podle něj budou zrušena. Za druhé bude zřízen Úřad pro boj s korupcí a terorismem s celostátní působností. Další věc je nastavení efektivnějších a transparentnějších vztahů uvnitř soustavy, což znamená lepší vymezení instančního dohledu. Dále navrhujeme zřízení Rady státních zástupců, jakožto vyvažovacího článku ve vztahu k pravomocem nejvyššího státního zástupce. A konečně přináší také kariérní řád a s ním související systém hodnocení práce státních zástupců.

Je zrušení vrchního stupně soustavy posílením nejvyššího?

Spíše ne. Přesnější by bylo říci, že jde o efektivnější výkon pravomocí. Krom toho, a to je spíše vedlejší efekt vypuštění vrchního stupně, se automaticky upraví instanční dohled. Nejvyšší státní zastupitelství bude dohledovat kraje a kraje budou dohledovat okresy.

V současné době funguje i takzvaný dohled nad dohledem, který chápu jako nadbytečný, protože i bez něj bude v soustavě dost kontrolních mechanismů.

Proč potřebujeme Úřad pro boj s korupcí a terorismem?

Zřízení takového úřadu je potřebné z hlediska koncentrace znalostí a zkušeností do jednoho místa. Bude to tedy jeden úřad s celostátní působností a budou k němu dočasně přidělovaní lidé z krajských a okresních státních zastupitelství. Podstatné je, že budou mít omezené funkční období a že působnost úřadu bude obligatorní.

„Nemůžu vyjednávat politickou podporu a rozhodně si nemíním nikoho naklánět.“

Co zajímavého by přinesl navrhovaný kariérní řád?

Kariérní řád stanoví počet odpracovaných let potřebný k postupu na vyšší stupeň státního zastupitelství. Dnes je teoreticky možné stát se nejvyšším státním zástupcem den po jmenování do pozice státního zástupce. To odporuje myšlence, že pro postup je třeba mít jisté zkušenosti.

Mimo to se připravuje systém pravidelného hodnocení státních zástupců, které napíše vedoucí státní zástupce, hodnocený se k němu bude moci vyjádřit a o případných námitkách rozhodne třetí osoba.

A konečně přináší užitečný institut čekatele po justiční zkoušce před jmenováním státním zástupcem, tedy jakéhosi seniorního čekatele. Seniorní čekatel by představoval vhodný způsob, jak „vykrýt“ personální výpadky na jednotlivých státních zastupitelstvích v rámci jednoho kraje. Bylo by možné ho přidělit, samozřejmě s vyšším platem a s odlučným, na státní zastupitelství, které dočasně trpí nedostatkem státních zástupců.

Tento návrh ale zatím nemá podporu ministerstva.

Rada státních zástupců by měla i nějaké samosprávné pravomoci?

Ne, neměla. Státní zastupitelství samosprávný orgán nepotřebuje. Je v odlišném postavení od soudů, kde je potřebná samospráva i reprezentace. Reprezentaci státního zastupitelství realizuje nejvyšší státní zástupce.

Ministerstvo spravedlnosti Vám návrh nového zákona o státním zastupitelství vrátilo poněkud seškrtaný…

Vypuštěno toho bylo tolik, že by z novely mohla zbýt jenom redukce ze čtyř stupňů na tři a Úřad pro boj s korupcí a terorismem. To rozhodně není dostačující. Uvidíme, co vzejde z dalších jednání a co se dočká realizace.

Chybí-li návrhu politická podpora, jak ji chcete získat?

Já mohu jedině vytvořit podmínky pro to, aby vznikly legislativní texty, o kterých mluvíme. Jejich prosazování není věcí Nejvyššího státního zastupitelství. Mohu ještě přednést argumenty pro jejich přijetí na ústavněprávním výboru Poslanecké sněmovny či Senátu, ale to je tak všechno.

Nemohu v žádném případě vyjednávat politickou podporu a rozhodně si nemíním nikoho naklánět. Přijetí zákona musí prosadit vláda.

Je fakt, že takzvaná malá novela přišla do vlády a tam v podstatě skončila. Teď se jedná o tom, zda se všechny reformy budou prosazovat najednou.

Rozdělení novely na velkou a dílčí (malou) bylo chystané už od začátku? Co je obsahem dílčí novely?

Ano, od začátku. Podle dílčí novely by funkční období nejvyššího i vrchních státních zástupců mělo být omezené, aby neměli tendence zalíbit se. Nejvyšší státní zástupce bude jmenován prezidentem na dobu 10 let, vrchní státní zástupci budou jmenováni ministrem spravedlnosti na 7 let. Obojí bez možnosti opakování.

Dohoda o vině a trestu nevadí

Co říkáte na institut dohody o vině a trestu? Do trestního řízení přináší možnost obviněného uzavřít dohodu s veřejným žalobcem, má soukromoprávní rysy.

Já si myslím, že trestnímu řízení může pomoci. Podstatné je, že podléhá schválení soudu, a když se podíváte, jak funguje třeba v Estonsku, zjistíte, že zkušenosti s ní jsou dobré.

Na dotaz studenta Právnické fakulty: „Kdy se konečně dočkáme vyřešení případu politické korupce?“ odpověděl Pavel Zeman, že až bude mít státní zastupitelství dost důkazů: „Na rozdíl od novinářů totiž veřejný žalobce nemůže stavět na domněnkách.“

A skutečnost, že podle návrhu je z možnosti uzavřít dohodu vyloučeno jen úmyslné zabití?

Mně by nevadilo, kdyby se dala aplikovat na celé spektrum trestné činnosti. Důležité je vždycky zvážit, zda je vhodné dohodu uzavřít v konkrétním případě.

A záleží to také na obviněném, jestli dohodu akceptuje. Navíc bude mít právního zástupce.

Myslím, že použitelnost tohoto institutu bude nejvíc omezovat podmínka doznané trestné činnosti.

Mediální politika

Mediální politika státních zastupitelství z nich taktéž v posledních letech nečinila nejotevřenější instituci. Tiskových zpráv vydávala, přinejmenším do konce roku 2009, málo a zveřejnění kontaktu na tiskového mluvčího na webu bylo spíše výjimkou. Myslíte si, že i v této oblasti má význam pracovat na zlepšení a že efekt bude viditelný (že má potenciál zlepšit image SZ)?

Ne nezbytně musí mít každé státní zastupitelství svého tiskového mluvčího. Řekl bych, že za mediální politiku by měl odpovídat vedoucí státní zástupce. Tiskový mluvčí je plně odůvodněný tady v Praze na Městském státním zastupitelství, které navíc poskytuje servis obvodním státním zastupitelstvím. Někde to zvládne vedoucí státní zástupce sám. Velmi dobře je tisková politika realizována třeba v Ústí nad Labem, kde ji má na starosti náměstkyně krajského státního zástupce JUDr. Bradáčová.

Na Nejvyšším státním zastupitelství je úloha tiskového mluvčího nezastupitelná. Naše tisková mluvčí nejen že odpovídá za pohotovou informovanost médií a jejich prostřednictvím i veřejnosti o výsledcích šetření především mediálně citlivých kauz, ale také zajišťuje mediální výstupy nejvyššího státního zástupce týkající se aktuálně zpracovávané reformy státního zastupitelství. Nejvyšší státní zastupitelství od začátku roku vydalo více než 40 tiskových zpráv. Ale nemyslím si, že záleží jen na nich. Probíhá také efektivní interakce mezi Nejvyšším státním zastupitelstvím a médii o kontrole skončených věcí mediálně frekventovaných kauz a vyjádřeních nejvyššího státního zástupce, popřípadě jeho tiskové mluvčí, k aktuálnímu stavu znovu otevřených korupčních případů. Nezlobím se na ta státní zastupitelství, která vydávají málo tiskových zpráv, ale komunikaci s tiskem zvládají jinak velmi dobře.

O kariéře, právnickém vzdělávání a smysluplnosti studia v zahraničí

Co Vás vedlo k rozhodnutí vyměnit místo v Eurojustu (pozn.: zabývá se vydáváním mezinárodně hledaných zločinců do zemí, kde jsou stíháni) za místo nejvyššího státního zástupce?

To byl takový mix důvodů. Částečně to byla potřeba změny. A nabídka zpracování reformy státního zastupitelství byla lákavá. Nemám to slovo rád, ale byla to prostě výzva.

V čem pro Vás byla „evropská“ pracovní zkušenost zajímavá – co byste bez ní patrně postrádal?

Obecně mohu říct, že pobyt v Haagu mi dal hodně. Setkal jsem se tam s lidmi, kteří byli výrazně služebně starší než já, měli mnoho zkušeností, pocházeli z jiných právních systémů a někdy měli i jiný způsob uvažování. A ještě taková maličkost – často se stane, že když u nás s někým nesouhlasíte, začne si to brát osobně. V Eurojustu jsme se byli schopni hádat až do krve a pak, když to řeknu lidově, spolu jít na pivo. A nic si nevyčítat. Člověk časem pochopí, že takové spory formují rozvoj. Rozvoj nevznikne ze stojaté vody, základem je diskuse.

Když jste pracoval jako státní zástupce na Okresním a později Krajském státním zastupitelství v Plzni, setkal jste se s nepřiměřeným tlakem z nadřízeného státního zastupitelství, který by negativně ovlivňoval Vaši práci (zahlcenost pokyny, pomalejší postup obžaloby, nedostatečnou samostatnost)?

Ne. A ani si nemyslím, že by to byl nějaký masový nešvar státního zastupitelství. Nechtěl bych, aby to dělalo takový dojem.

Jaký máte názor na právnické vzdělávání v České republice?

Nebudu hodnotit právnické fakulty, ale lidi, kteří přicházejí do státního zastupitelství. A myslím, že tam přicházejí kvalitní lidé. Jsou to lidé, kteří neznají jen právo, ale často už mají zkušenost i z jiného zaměstnání.

Na právnických fakultách by to chtělo snad jen víc praktické přípravy během studia, to je všechno, co k tomu mohu říct.

A co soudíte o významu zahraničních stáží v rámci programu ERASMUS?

Podle mě je zahraniční zkušenost velkým přínosem. Rozšíří vám obzory, ukáže jiný přístup k učení a v neposlední řadě vás jazykově vzdělá. A týká se to i pobytu v jiném právním prostředí. Anglosaské právo má svoje zásady, třeba fair trial, což ve zkratce znamená vyloučení soudce v případě, že si udělá na věc názor na začátku procesu. Je to dobrá zásada; začnete si uvědomovat úplně jiné konsekvence. A i postup prokurátorů – to, jak zvažují, jestli mají dost důkazů na to, aby vůbec šli k soudu. Je to prostě jiný právní systém, ale pokud si jej prostudujete, může vám otevřít oči i pro práci v českém prostředí.

A nakonec jeden širší dotaz – proč jste se rozhodl pro kariéru státního zástupce, a ne advokáta nebo soudce?

Přiznávám, že mě to tam vždycky táhlo. Měl jsem rád trestní právo a připadala mi zajímavá role státního zástupce, jakožto článku mezi policií a soudem. Na jednu stranu má státní zástupce možnost spolupracovat s policií, dozorovat vyšetřování, dávat pokyny. A na druhou stranu pak má za úkol obhájit tu věc u soudu. Vidí ji od začátku až do konce.

Pavel Zeman na půdě PF UK. Foto: Michal Tvrdík.

Pavel Zeman na půdě PF UK. Foto: Michal Tvrdík.

Pavel Zeman (39) vystudoval Právnickou a Filozofickou fakultu (obor politologie) Univerzity Karlovy v Praze. Pracoval jako státní zástupce na Okresním a Krajském státním zastupitelství v Plzni. Potom nastoupil na Nejvyšší státní zastupitelství v Brně. V roce 2004 se stal prvním zástupcem České republiky v Eurojustu, zároveň působil jako státní zástupce na mezinárodním odboru Nejvyššího státního zastupitelství.

V lednu 2011 byl jmenován nejvyšším státním zástupcem, v úřadu vystřídal odvolanou Renatu Veseckou. Na jeho osobu jsou kladeny vysoké nároky. Má změnit pošramocenou image veřejné žaloby – pomocí nového zákona, personálních změn, nastolení diskuse… Záleží na něm. A ovšem také na podpoře, které se jeho návrhy budou těšit ve vládě a v parlamentu. Jak trnitá je cesta k fungujícímu státnímu zastupitelství a na jaké překážky zatím narazil?

Lucie Trojanová