Spravedlnost je regulativní ideou formující dobré lidské vztahy, stát a právo. Cit pro spravedlnost lze možná probudit v každém člověku. Jedním z podnětů mohou být i filmy s právní tematikou.

jus

Jaká je váha spravedlnosti? (Foto: Frachet)

Jan Sokol mluví o spravedlnosti jako o hlavní opoře práva i státu, který podle Augustina je bez spravedlnosti jen velkou ničemností.1 Názory na to, co je spravedlnost, se liší, jako se liší jednotlivé druhy ovoce od sebe, ne pouze jako hrušky od jablek. I přesto o spravedlnosti mluvíme velmi často. Jsme-li skeptičtí, dojdeme k závěru Alfa Rosse, kdy za nespravedlivé označujeme ty případy, kdy jsme proti.2 Co však jsme-li optimističtí? V takovém případě máme možnost parafrázovat tatíčka Masaryka: „Spravedlnost je diskuze“.

Diskutujeme-li o spravedlnosti, vyjevují se hlediska každého z nás, poznáváme, z kterých pokladů pramení naše přesvědčení o spravedlnosti dané situace. Konfrontujeme své názory, zjišťujeme nejen názory ostatních, ale i názory své, které jsme do té doby brali spíše automaticky – jsme přece přinuceni si je definovat. Zjišťujeme, že v určitých okruzích naše názory nejsou opodstatněné, že názory na určitá témata potřebujeme znovu promyslet i že na některá témata máme jasný názor, kterého se nevzdáme, přestože jej nemáme opodstatněný.

Kde se rodí cit pro spravedlnost v lidském pokolení, zvláště v právnickém? I právnické fakulty by ho měly vychovávat ve svých studentech. Přestože většina studentů na fakultu nejde z ideologických důvodů – ať již jim jde o peníze nebo pro ně byla matematika natolik odporná – cit pro spravedlnost lze v člověku probudit. Optimisté se domnívají, že uvnitř pouze dříme a při dostatečně silném podnětu jej lze resuscitovat. Jedním z takových defibrilátorů mohou být též filmy s právnickým námětem. Zamysleme se tedy společně nad některými filmy – kterými prostředky nás svádí k zapálení se pro spravedlnost?

Filmy s právní tématikou

„Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého“ se ozývá často během bohoslužeb. Ve jménu Otce3 je název filmu, který se zabývá skutečnou událostí, jednou z kapitol protestantsko-katolických bojů v Severním Irsku, konkrétně atentátem na hospodu Gilford v Londýně v roce 1974. Falešné obvinění partičky Irů, zákonná možnost držet podezřelé sedm dní bez důkazů, vymučená přiznání, zfalšované důkazy, neférový soud, patnáct let ve vězení a smrt některých odsouzených během této doby. Aktivitou mladé právničky následuje obnovení procesu a osvobození všech, ale žádný policista za katrem stejně neskončí. Tolik fakta.

Ochota podlehnout veřejnému tlaku či veřejnému zájmu, či přijmout represivní řešení jako nejlepší formu řešení. Předsudky vůči jedné ze stran – předsudky o důvěryhodnosti kvůli stylu oblékání, chuť dát společnosti obětního beránka, utilitaristické pojetí – v zájmu upokojení společnosti odsoudit takřka náhodného člověka. Tolik první dojmy, které musí každý vnímat při sledování daného filmu. Pomalu vkrádající se líčení chování ve vězení, nepříznivě popsané i ve Vykoupení z věznice Shawshank,4 nevýchodnost neprávem odsouzeného, popsaná též v … A spravedlnost pro všechny5 nebo Jako zabít ptáčka.6 Osobnost, která se mění v průběhu let strávených ve vězení, kde se převýchovná funkce uskutečňuje bohužel pouze v záporné podobě. To všechno jsou dojmy, které člověka zahltí a podnítí.

Při sledování filmu divák nesmí zapomenout na skutečnosti, že existovali lidé, kteří pořádali bombové útoky. Že atmosféra v britské společnosti byla velmi napjatá. Že skuteční viníci měli být – a někteří byli – přísně potrestáni. Postavení filmu do střízlivého světla mu však nijak neubírá na přesvědčivosti – minimálně jeden pro spravedlnost zapálený advokát začal studovat právnickou fakultu, bojovat proti represivním způsobům a prosazovat spravedlnost pro ty znevýhodněné díky tomuto filmu.

In dubio pro reo. Zásada často opakovaná, často opomíjená. I o ní pojednává film 12 rozhněvaných mužů , ve kterém se jako7 málokterý český herec v emigraci prosadil Jiří Voskovec. Celý film se odehrává v jedné místnosti, kde probíhá debata porotců o vině obžalovaného – pověsit či osvobodit. Nastavuje se zrcadlo systému, ve kterém lidé různě morálně pokroucení i velmi rovní musí najít shodu. Systém, který dává šanci i jen jednomu spravedlivému, který může zvrátit celý proces, vždyť shoda porotců musí být absolutní. Film ukazuje rozličné charaktery, metody komunikace, argumentace nebo přesvědčování, na základě kterého se změní poměr hlasů od 11:1 pro oběšení na 12:0 pro osvobození.

Snímek představuje velmi nesnadnou úlohu člověka, který rozhoduje o osudu lidské bytosti, ohyzdné charaktery lidí, kterým nejde o lidskou bytost, ale o to, zda včas skončí a stihnou film v kině. Dává prostor možnosti zastávat opačné názory, rozumně debatovat a dojít k řešení, kdy se jeden skloní před důvody druhého a uzná jeho řešení. Film nabízí širokou paletu odpovědí vůči nedůstojným útokům, které sahají od obviňování a zastrašování přes skákání do řeči nebo křiku až k zákeřným argumentům. Možnost uchování si vlastního názoru je představováno s ohledem na zásadovost, rozumné uvažování i mimo běžný rámec myšlenek a smysl pro spravedlnost ale i pro efektivitu. Aby bylo umožněno dojít k některému výsledku, hlavní představitel Henry Fonda nabízí po předložení první sady svých argumentů, že pokud nikoho nepřesvědčily, bude hlasovat pro oběšení. Ochota jít s kůží na trh, mít vlastní originální a podepřený názor spojený s hledáním pravdy a spravedlnosti je důležitou součástí dobrého výkonu (nejen) právního povolání. Ochota jít s kůží na trh, i když vím, že ze mne může být stažena.

Stažení kůže s bonusem poškození celoživotní reputace a ztráty mnoha přátel ukazuje jediný český film z mého výběru – Ex offo (1998). Film založený na realitě pojednává o procesu s K. H. Frankem podle dekretu presidenta republiky č. 17/1945 O Národním soudu. Ústřední postavou filmu je advokát, který byl ex offo přidělen za obhájce K. H. Frankovi, proti němuž působil na poli práva za protektorátu v odboji. Od počátku se pokoušel případu zbavit, ale advokátní komora jej nakonec postavila před volbu: vzdát se výkonu advokacie po zbytek života či obhajovat K. H. Franka.

Přesvědčení společnosti, přerůstající v určitých případech do fanatismu, o nutnosti potrestání či naopak beztrestnosti určitých osob je stálou hrozbou pro právní stát. Popírání nároku žhářů z Vítkova na řádnou obhajobu a spravedlivý soud je příkladem neporozumění právu v řadách běžné společnosti. Bohužel toto přesvědčení přerůstá i do řad právnických. Rovnost osob a nárok každého na spravedlivou obhajobu je, byť základním požadavkem právního státu, dodnes ne plně veřejně přijímaným stanoviskem. Běžně říkají rodiče svým ratolestem, začínajícím studentům práv: „Abys nikdy neobhajoval vrahy a podobný lidi“. Zvláště ve chvíli, kdy se i rodina staví do opozice, můžeme mít před lidmi jako JUDr. Ressel, který se přese vše zachoval čestně, pouze respekt, přestože ve své době se jím dostalo pouze despektu, ztrát přátelství a nenávisti. Vědomí, že toto se může stát i (či právě) studentům práv – a přesto (či právě proto) stojí za to hájit spravedlnost – by mělo být vštěpováno studentům od prvního ročníku.

Snímkem z prostředí po druhé světové válce je i Norimberský proces,8 ve kterém jsou souzeni čtyři soudci, kteří jimi byli i za nacistického režimu. Nepodlehnout tlaku okolních mocností i obklopujících Němců a neodsoudit soudce pro naklonění si Německa respektive pro pocit neviny celého národa, ale rozhodnout podle pravdy a spravedlnosti je úkol, který si sám stanoví penzionovaný soudce z Maine.

Přehrajme si dva ze závěrečných rozhovorů, mezi obhájcem a soudcem a poté odsouzeným a soudcem.

Do pěti let budou ti, co jste je odsoudil na doživotí, na svobodě.“ – „Doktore Rolfe, to co říkáte, se může moc dobře stát, je to logické vzhledem k času, ve kterém žijeme. Ale že je to logické, neznamená, že je to tak správné a že to tak má být.“

Já vím, jakému jste byl vystaven nátlaku, budete ostře kritizován, vaše rozhodnutí není dnes příliš populární. Má-li to však pro vás nějakou cenu, získal jste úctu alespoň jednoho z obžalovaných. Při všem co je správné na světě, váš rozsudek byl spravedlivý … Ty miliony obětí, já netušil, že to dojde tak daleko, to mi prosím věřte, to mi musíte věřit.“ – „Doktore Janningu, tak daleko to došlo v tu chvíli, kdy jste odsoudil člověka, o kterém jste věděl, že je nevinen.“

Tečkou za krátkým seznamem filmů s právní tématikou může být nový film Horká káva,9 který pojednává o představě Států jako o zemi, kde lze vysoudit cokoli – pro příklad tři milióny dolarů za polití se kávou. Oproti běžným pojetím tohoto případu snímek ukazuje odlišnou tvář tohoto případu. Popáleniny třetího stupně, nutnost několika plastických operací a vědomí vedení McDonaldu, že káva za dané teploty může způsobit popáleniny a že se již 800 lidí popálilo. Tyto skutečnosti se však na veřejnost nedostali. Vůle nepodlehnout předsudkům a důkazům podávaných médii, stejně jako setrvat v neutrální pozici před zahájením řízení a nezávisle hodnotit situace je jednou ze ctností právníka. A obhajovat lidi, proti kterým předsudky vládnou, je obdivuhodné.

„Soudit se není jednoduchý proces … budete napadáni všemi možnými způsoby … soudit se, abych prosadil spravedlnost, je heroické. Toto přesvědčení musí být mezi lidmi. Že když vyhrajete soud, vyhrajete ho pro ostatní, stejně jako dosáhnete spravedlnosti pro sebe.“10 Stařičká popálená žena se již nikdy nevzpamatovala z operací a po čtyřech letech umřela.

A teplota kávy podávané u McDonalds se snížila o deset stupňů.

Závěr

Mnoho důležitých momentů v našich životech závisí na emocionálním rozhodnutí. Mnoho dalších na dlouhodobých předchozích impulzech a jejich zvažování. Nejlepší filmy s právní tématikou stejně jako žitý život nabízí oboje.

Vypovídá-li film o skutečných událostech, kde realita předbíhá fikci – lidé jsou mučením přinuceni k přiznání, aby byla společnost upokojena, že se našli viníci, prostou argumentací a používáním rozumu jediný porotce zvrátí názor celé poroty – i student práv je dotčen v hloubi duše. Pro některé tento prožitek poznamenal zbytek jejich života.

Pro jiné tyto filmy znamenají upřesnění principů používaných v právu, které na papíře vypadají nekonfliktně. Je potřeba v realitě zaručit skutečnou obhajobu a řádný soud K. H. Frankovi? Co to znamená vystupovat nezávisle na okolí a hájit spravedlnost i když mne pro to okolí odsuzuje? Co to znamená jít k soudu a být všemi pošpiněn za to, že se snažím chránit práva, která mám? Prosazovat spravedlnost, i když se všichni okolo budou smát, či mi nadávat?

Pro někoho první den v práci, pro někoho až za desítek let. Jednou však každý právník přijde do situace, kdy se bude muset rozhodnout – spravedlnost nebo pohodlnost. Doufejme, že zmíněný právník viděl tyto filmy a něco si z nich odnesl.

Jakub Drápal

Summary

Jakub Drápal: About Education towards Justice through Films

The main purpose of this article is to present justice in the background of films with legal theme. The author analyzes some of the mentioned films and highlights the facts and principles connected to justice. Moreover, he also raises the question about the sense of justice and its origin, especially in legal generations.

(Summary written by Lucie Kianková)

  1. Jan Sokol, Slovník filosofických pojmů, Malá filosofie člověka (Praha:Vyšehrad, 2010), heslo „Spravedlnost“.
  2. Podle Pavel Hollander, Filosofie práva (Plzeň:Aleš Čeněk, 2006), str. 249.
  3. In the Name of the Father, 1993.
  4. Shawshank Redemption, 1994.
  5. …And Justice for All, 1979.
  6. To kill a mockingbird, 1962.
  7. 12 Angry Men, 1957.
  8. Judgement at Nuremberg, 1961.
  9. Hot Coffee, 2011.
  10. Závěrečná řeč jednoho z komentátorů tohoto dokumentu. V originále: „To go to court and to sue is not a simple procedure … you are going to be attacked in all kinds of way … going to court to gain justice is heroic. That idea has to be out here. That is when you win a case you win it for other people as well as gaining justice for your self.“