Prodej zboží

Pojišťování úvěrů je v poslední době v obchodním právu na vzestupu. (Foto: w:en:User:Ragesoss)

Prodej zboží nebo poskytování služeb na zahraničních trzích s sebou přináší řadu rizik, a to v různých fázích příprav i realizace obchodního případu.

Na jedné straně jde o neúplně nebo nesprávně provedený průzkum trhu, tedy např. o situace, kdy dané zboží je na daném trhu oproti očekávání špatně prodejné, cenová hladina nesprávně nastavená nebo teritorium neskýtá dostatek jistoty z hlediska politické a ekonomické stability. Druhým typem rizik je volba odběratele, jeho schopnost a ochota plnit závazky. Zejména v oblasti zajištění druhého typu rizik je velmi vhodnou formou pojištění dodavatelských úvěrů.

Pojištění úvěrů, jako specifický finanční produkt, zahrnuje dvě základní služby:

  • Pojištění tzv. politických rizik v teritoriu, jako je občanská válka, zákaz finančních transferů do zahraničí, konfiskace, zrušení konvertibility měny apod. Tato rizika zpravidla pro prodávajícího zabezpečuje státem vlastněná nebo podporovaná úvěrová pojišťovna na nekomerční bázi v rámci podpory exportu. V současné době je za taková teritoria považováno území bývalého SSSR s výjimkou pobaltských republik a odnedávna též Ruska, dále Albánie, některé země bývalé Jugoslávie a většina zemí Afriky (všechny země světa se neustále vyhodnocují, takže průběžně může docházet ke změnám). Tato rizika v ČR pojišťuje výhradně EGAP.
  • Pojištění komerčních rizik, tedy rizik solventnosti konkrétního odběratele, se provozuje na komerční bázi. U nás toto pojištění nabízí vedle EGAP také první specializovaná pojišťovna EULER HERMES ČESCOB, vzniklá sloučením největšího světového uskupení úvěrových pojistitelů EULER Group (dceřiná společnost COBAC Belgium – ČESCOB) a HERMES, dceřiná společnost pojišťovenského gigantu Allianz, čímž vznikl největší světový koncern svého druhu na světě. Na českém trhu dále operují někdejší pojišťovna GERLING, která byla organizační složkou německé pojišťovny GERLING-Konzern, nyní vystupující pod názvem AT Radius, a také firmy KUPEG a COFACE.

Nabídka pojištění komerčních rizik se týká zejména obchodně-dodavatelských úvěrů, tedy dodávky zboží nebo služeb na bázi odložené splatnosti faktur. Tyto tzv. dodavatelské úvěry, které jsou zejména na vyspělých trzích nezbytnou součástí nabídky, lze v závislosti na komoditě rozdělit na krátkodobé (do jednoho roku odkladu platby), středně a dlouhodobé.

Služby úvěrové pojišťovny spojené s pojištěním dodavatelských úvěrů je možno rozdělit zhruba do čtyř oblastí, jimž jsou prevence před vznikem platební neschopnosti nebo platební nevůle odběratele, průběžné sledování existujících odběratelů, vymáhání pohledávek a odškodnění v případě neplacení.

1. Prevence

Moderní nabídka úvěrového pojištění nemůže být chápána pouze jako poskytnutí pojistného plnění v případě neplacení dodavatelského úvěru, ale má daleko širší možnosti.

Za prvé, pojišťovna musí být schopna nabídnout kvalitní informace o bonitě potenciálních nebo existujících odběratelů. Pojištěný má zpravidla určité informace o bonitě svých stávajících, zejména dlouholetých, odběratelů, jiná věc ale je, do jaké míry jsou úplné a přesné. I když je vývozce schopen získat poměrně dobré informace např. ve formě výroční zprávy odběratele, není vždy zcela jasné, jak s nimi nakládat. Tyto problémy řeší úvěrový pojistitel, který má kvalitní informační zázemí a know-how, jak s těmito informacemi pracovat. Například v databázi skupiny Euler bylo obsaženo více než 40 miliónů subjektů, byly zde informace o jejich bonitě a zachování platební morálky.

Cílem prevence je nastavení tzv. úvěrového limitu, který představuje míru odpovědnosti pojišťovny za dodávky na daného odběratele.

Úvěrová pojišťovna může již ve fázi přípravy obchodního kontraktu udělat ještě více – může doporučit některá smluvní ustanovení, která usnadní např. vymáhání pohledávek. Typickým příkladem je tzv. výhrada vlastnictví, kterou si dodavatel zabezpečuje právo na vrácení předmětu dodávky v případě neplacení. V některých zemích (např. v Německu) je výhrada vlastnictví velmi široká, dodavatel má právo i na zabavení zboží nebo jeho části u dalších odběratelů, pokud neplatič stačil zboží dále prodat. Je velmi důležité, aby znění výhrady vlastnictví odpovídalo právu dané země. Kvalitní úvěrová pojišťovna je schopna doporučit uznávanou a nejširší verzi této výhrady v příslušné jazykové verzi.

2. Sledování odběratelů

Pojištěním jednotlivého odběratele do výše stanoveného úvěrového limitu však práce úvěrové pojišťovny nekončí; je nutno průběžně sledovat, zda se finanční situace nehorší, zda nehrozí reálné nebezpečí neplacení. Pokud se tak stane, stanoví pojišťovna okamžitě aktualizovaný úvěrový limit, popř. ve vážných situacích limit zruší. To je pro klienta významný signál, jak upravit své aktivity vůči danému odběrateli.

3. Odškodnění

Nabídka úvěrové pojišťovny zpravidla zahrnuje dvě pojištěná rizika, a to platební neschopnost (official insolvency) a platební nevůli (protracted default).

3.1 Platební neschopnost

Definice platební neschopnosti – tedy v případě pojištění úvěrů – se může nepatrně lišit u jednotlivých pojistitelů, v zásadě se však vždy jedná o následující případy:

  • konkurs (v naší legislativě např. pravomocné rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu)
  • zamítnutí návrhu na konkurs v důsledku nedostatku majetku dlužníka
  • soudní vyrovnání (pojistitel pak vždy odškodňuje rozdíl majetkové újmy zbývající pro vyrovnání)
  • úředně ověřené mimosoudní vyrovnání

Konkrétní definice pojistné události vždy závisí na platné legislativě v zemi dlužníka.

Pojištěný vývozce je povinen v případech, kdy je to možné, vést veškeré kroky k zahájení konkursního řízení, přihlásit řádně a včas pohledávky do konkursního řízení a činit ve spolupráci s pojišťovnou veškerá možná účelná opatření k tomu, aby rozsah škody byl co nejmenší. Pokud nastane pojistná událost – a je doložena výše majetkové újmy klienta – musí pojistitel zpravidla do 14 dnů vyplatit pojistné plnění ve výši majetkové újmy snížené o spoluúčast. Tato spoluúčast je zpravidla vyjádřena v procentech (např. 15 % z výše majetkové újmy zůstává k tíži klienta). Cílem zavedení spoluúčasti je – podobně jako u každého jiného druhu pojištění – motivovat pojištěného k předcházení škodním událostem.

Od pojistného plnění se odečítají některé položky. Většinou se jedná o tzv. příslušenství pohledávky, jako jsou sankční úroky, pokuty a penále, různé daně (zpravidla včetně DPH). Z pojistného krytí jsou také vyloučeny obchody prováděné s ovládajícími nebo ovládanými společnostmi. Pojištění komerčních rizik se nevztahuje na státní nebo polostátní subjekty jako odběratele, tedy na subjekty, na které de facto nebo de jure není možno vyhlásit konkurs. Definice této výluky vždy závisí na konkrétní právní situaci v zemi odběratele (typickým příkladem tzv. polostátních firem jsou České dráhy, kde by sice teoreticky bylo možné vyhlásit konkursní řízení, ale praktická realizovatelnost tohoto opatření je přinejmenším sporná).

Bez nadsázky lze říci, že úvěrová pojišťovna v těchto případech doplňuje a někdy dokonce supluje právní procedury. Konkursní řízení, zejména v zemích, kde vykonavatelnost práva je málo účinná, může trvat i řadu let a výsledek je zcela mizivý. Pokud se však jedná o pojištěnou pohledávku, postačí řádně zahájit konkursní řízení a při prokazatelně doložené majetkové újmě pojišťovna vyplácí pojistné plnění. Do výše plnění na ni přechází právo na pohledávku. Klient samozřejmě není zproštěn povinnosti účinně spolupracovat při konkursním řízení, ale již ho neohrožuje jeho délka ani výsledek.

3.2 Platební nevůle

Pojištění na bázi tzv. platební nevůle bylo zavedeno v České republice poměrně nedávno. Je to významné rozšíření pojištěných rizik v tom smyslu, že na rozdíl od platební neschopnosti se již v zásadě nezkoumá příčina neplacení a není nutno zahájit konkursní řízení, ale pojistitel je povinen vyplatit pojistné plnění tehdy, pokud není zboží zaplaceno ani po uplynutí určité lhůty do splatnosti pohledávky, která je dohodnuta v pojistné smlouvě. Tato tzv. lhůta čekací nebo karenční lhůta se liší u jednotlivých pojistitelů a zemí, ale zpravidla obnáší 5-9 měsíců po splacení pohledávky. Jeden z typických modelů platební nevůle znázorňuje uvedené schéma (viz tabulka níže).

Model platební nevůle
Lhůta splatnosti na faktuře Automatické prodloužení např.
o 60 dní Čekací doba 5-9 měsíců Výplata plnění

tabul

Definice platební nevůle a čekací doby se může u jednotlivých pojišťoven lišit, co je však společné, je vyloučení obchodních a technických sporů z čekací doby. V praxi to vypadá tak, že pokud je pohledávka zpochybněna ze strany dlužníka (např. sporem o kvalitu nebo kvantitu dodávky), pozastavuje se běh čekací doby. Pojišťovna nemůže vyplatit pojistné plnění dříve, než se jednoznačně prokáže, zda zpochybnění bylo právoplatné či nikoli. Jestliže námitka dlužníka byla oprávněná, a došlo tedy k porušení obchodní smlouvy dodavatelem, nelze odškodňovat. V opačném případě však pojistitel samozřejmě vyplatí pojistné plnění. Již při samotném řešení tohoto obchodně-technického sporu však může být pojišťovna nápomocna např. svými kontakty v zemi dlužníka při případném arbitrážním nebo soudním řízení.

4. Vymáhání pohledávek

Další službou, kterou může úvěrová pojišťovna poskytovat, je vymáhání pohledávek. Okamžitě po nahlášení neplacení může klient požadovat po pojišťovně, aby pro něho pohledávku vymáhala. Na druhé straně existuje zpravidla i nutnost předat pojišťovně – na její žádost – vymáhání pohledávek. To má za cíl zabezpečit, aby vymáhací proces probíhal efektivně.

Částky vymožené v průběhu čekací lhůty jdou v 100% výši ve prospěch klienta. To má pro vývozce pozitivní důsledek v tom, že neztrácí spoluúčast v případě pojistného plnění. Na druhé straně pojistitel samozřejmě v případě úspěšného vymáhání snižuje svůj rozsah odškodnění. U některých pojišťoven jsou i náklady na vymáhání součástí odškodnění a pojištěný se na nich podílí pouze do výše spoluúčasti.

Vymáhání probíhá jak mimosoudní cestou, např. pomocí specializovaných agentur, kontaktů pojišťovny s bankami a sesterskými pojišťovnami v zahraničí, tak – v případě účelnosti – soudní cestou. Velkou výhodou pojišťovny, která má dostatečnou síť významných zahraničních partnerů, je možnost přimět přes tohoto zahraničního partnera dlužníka k zaplacení. Jinak by mu hrozilo, že jeho pověst v dané zemi bude vážně ohrožena a i ostatní dodavatelé mu přestanou poskytovat dodavatelské úvěry.

5. Rámcové smlouvy

Úvěrové pojištění se sjednává zpravidla ve formě rámcové smlouvy na jeden rok nebo více let. V rámcové smlouvě se stanovuje sazba pojistného z pojišťovaného obratu, která se liší zpravidla podle komodity, teritoria, doby splatnosti, výše pojistitelného obratu a dosavadního škodního průběhu, popř. dalších charakteristik. Sazba pojistného bývá obvykle určována v promile (pohybuje se mezi 1-10 promile). Další součástí ceny jsou poplatky za zjištění a sledování bonity odběratele, které jsou však zpravidla cenově výhodnější než poplatky specializovaným informačním agenturám. Součástí pojištění je také již zmíněná spoluúčast. Pojištěný exportér oznamuje pojistiteli objem skutečně pojištěných obchodů měsíčně nebo ročně.

Každého odběratele, kterého chce klient nahlásit do pojištění, sleduje pojišťovna na zvláštním formuláři faxem nebo dopisem, popř. pomocí internetu. Pojistitel prověřuje bonitu odběratele a na jejím základě stanoví doporučený úvěrový limit. Je na klientovi, zda bude toto doporučení akceptovat. Vzhledem ke kvalitě informačního zázemí pojišťoven je to však doporučení více než důvěryhodné.

Existuje i možnost sjednat pro některé země určitou paušální hranici, do které pojistitel ručí na tzv. nespecifikované odběratele automaticky (tedy aniž by klient musel jednotlivé odběratele hlásit pojišťovně). To se uplatňuje zejména u spolehlivých klientů a daní za tento produkt je zpravidla vyšší spoluúčast.

Rámcová pojistná smlouva na krátkodobá rizika se sjednává zpravidla na bázi tzv. pojistitelného obratu. To znamená, že součástí pojištění jsou všichni odběratelé, kterým firma dodává na „hladké“ platby, a tedy existuje riziko nezaplacení. Dlouhodobé statistiky ukazují, že i u zdánlivě bezpečných zemí a dlouholetých odběratelů může dojít k problémům, ať už v důsledku vlastního špatného hospodaření, nebo druhotné platební neschopnosti. Tento fakt nejlépe dokumentuje statistika konkursních řízení, kterých se např. ve Francii ročně uskuteční až 70 tisíc. V zemi srovnatelné co do velikosti s Českou republikou, Belgií, dochází ročně zhruba k sedmi tisícům konkursů.

6. Garance

Nezanedbatelný je i význam pojištění úvěrů jako nástroje pro financování bankou. Pokud je pohledávka pojištěná, lze ji využít jako ručení pro banku při poskytování provozních úvěrů. Pomocí vinkulační doložky pak pojistné plnění v případě insolvence odběratele jde přímo ve prospěch banky. Zejména v současné době, kdy banky opouštějí klasický systém zabezpečení úvěrů ve formě nemovitostních záruk, se úvěrové pojištění stává stále více využívaným garančním prostředkem.

Vzhledem k výše uvedeným charakteristikám – a v porovnání s ostatními druhy zabezpečení plateb – lze konstatovat, že pojištění úvěrů ve své moderní podobě jako komplex služeb představuje vysoce efektivní nástroj zabezpečení plateb.

JUDr. Jan Lajsek

Summary

Vladimír Lajsek: Insurance of Consumer Loans

The article deals with the problematics of the possibilities of insurance of consumer loans from both political and comercial risks. The author gives an overview of the current situation of the two parts of insured risks – official insolvency and protracted default as well as the importance of consumer loans insurance from the bank´s point of view.

(summary written by Jan Palička)