Právnická_fakulta_UK-300x225aneb co přinesl fakultě projekt OPPA „Právo pro praxi – rozvoj a inovace magisterského programu právo a právní věda na Právnické fakultě UK

Pražská právnická fakulta nikdy naplatila za silného zastánce prakticky orientovaných předmětů – minimálně v době, kdy na ni studovali autoři tohoto článku. Mnoho se ovšem od dob našich studií změnilo a zatímco dřív probíhala většina výuky přímo v budově fakulty, dnes je poměrně běžné, že studenti absolvují stáže na soudech či státních zastupitelství a někteří v rámci výuky dokonce pomáhají žadatelům o azyl nebo vzdělávají středoškolské studenty. I přesto se obraz fakulty v tomto směru mění jen pomalu – ať už proto, že změny probíhají spíš formou evoluce než halasné revoluce, nebo proto, že prakticky orientované předměty fakulta i v současnosti nabízí jen části svých studentů, tj. nejedná se o kurzy povinné pro všechny budoucí absolventy.

Při bližším pohledu se nicméně ukazuje, že pražská fakulta se v posledních letech ve svém přístupu k prakticky orientované výuce proměňuje. Klíčový podíl na tom má právě končící projekt Evropského sociálního fondu OP Praha – Adaptabilita ( OPPA)1 nazvaného „Právo pro praxi – rozvoj a inovace magisterského programu právo a právní věda na Právnické fakultě UK“ (dále jen projekt OPPA „Právo pro praxi“), který byl na Právnické fakultě Univerzity Karlovy realizován v letech 2010 až 2013. V tomto článku bychom rádi celý projekt blíže představili a uvedli něco z toho, co fakultě během třech let svého fungování přinesl.

Obecná charakteristika projektu

Cílem projektu bylo rozvíjet a inovovat magisterský studijní program Právo a právní věda na PF UK, který obdržel v červnu 2010 akreditaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na dobu deseti let. Již v rámci diskuze o akreditaci se objevila možnost využít vytváření tzv. modulů složených z povinně volitelných a volitelných předmětů pro jistou možnost specializace studentů. Jednu z těchto specializací nabídl i projekt OPPA „Právo pro praxi“. Ostatně podání takovéhoto projektu právnická fakulta definovala jako jeden ze svých prioritních cílů v rámci svého Dlouhodobého záměru pro rozvoj vzdělávací a vědecké činnosti na období 2011 – 2015.2 Nutnost zabývat se právě metodami výuky práva vedení fakulty reflektovalo již v roce 2008 v rámci Rozvojového programu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, a to v programu 6 – odstraňování slabých stránek školy.3 Z dalších rozvojových projektů pak fakulta v uplynulých letech vytvořila i odpovídající materiální a technické zázemí pro inovace výukových metod, zejména rozsáhlými investicemi do počítačového a technického vybavení. Na to vše bylo možné v rámci projektu OPPA „Právo pro praxi“ navázat.

Úkolem modulů složených z povinně volitelných a volitelných předmětů je rozšiřovat a rozvíjet znalosti a dovednosti získané v rámci předmětů povinného základu. Nová akreditace vytvořila možnost, aby si student sám volil, které moduly absolvuje a kterou dílčí specializaci si tím vybere. V případě modulu právních dovedností je zřejmé, že zvolená specializace spočívá v rozvoji praktických právních dovedností, které mají doplnit jinak převažující teoretické zaměření právnického studia na PF UK. Studenti navíc mohou tento modul kombinovat s dalším modulem zaměřeným na konkrétní právní obor. Každopádně se z pohledu studentů jedná o možnost, nikoli o povinnost, což by mělo napomoci tomu, že modulové předměty budou oblíbené zejména mezi opravdu motivovanými studenty.

Cílem popisovaného projektu bylo nejen vytvoření modulu praktických právních dovedností (který představíme níže), ale i jeho zajištění pomocí Centra praktických právních dovedností. Centrum opravdu vzniklo a jeho úkolem je sdružovat učitele a studenty a poskytovat jim nezbytné administrativní, vzdělávací i prostorové zázemí v místnosti centra. V Centru probíhají školení učitelů v prakticky orientovaných výukových metodách, nejrůznější semináře pro studenty a vznikla v něm i tematická knihovna, která obsahuje vybrané dostupné publikace a bude postupně dále vybavována. Cílovou skupinou projektu nebyli jen studenti magisterského studijního programu, ale také akademičtí pracovníci, kterým se díky projektu dostalo odborného vzdělávání prostřednictvím stáží v zahraničí, workshopů, sdílení dobrých praxí, studia zahraniční odborné literatury a kontaktů s našimi a zahraničními odborníky.

Tým projektu tvořili především mladší pedagogové, kteří usilují o rozvinutí svého učitelského potenciálu a hodlali právě novými výukovými metodami motivovat k většímu zájmu o obor své studenty.4  V rámci projektu vznikly též metodické pomůcky, které jsou k dispozici všem dalším zájemcům o formy výuky využité v rámci modulu, a zároveň tým projektu připravil dvě publikace, které shrnují zkušenosti z projektu v oblasti metodologie výuky práva a vhodných interaktivních aktivit pro výuku práva.5

Do projektu byly zapojeny některé předměty, které existovaly na PF UK již dříve a během realizace projektu byly jen inovovány, další předměty byly nově vytvořeny, všechny předměty ovšem mají jedno společné: jedná se o předměty zaměřené na rozvoj specifických právních dovedností, které podle našeho názoru podporují flexibilitu a adaptabilitu absolventů a celkově zlepšují možnost uplatnění absolventů magisterského studia na trhu práce. V rámci předmětů zapojených do tohoto modulu mají studentu lepší možnost se již během studia seznámit s reálnou praxí, naučit se samostatné práci a prostřednictvím dovedností, o nichž ještě bude řeč níže, lépe porozumí mechanismům fungování právních předpisů.

Důležitým aspektem projektu byla spolupráce s institucemi z praxe, a to zejména se soudy, státním zastupitelstvím, státními úřady, advokátními kancelářemi a neziskovými organizacemi. V rámci projektu se tak podařilo využít i stávající dobré spolupráce s Městským soudem v Praze a jednotlivými obvodními soudy, bez níž by nebylo možné v rámci modulu využívat stáže na soudech v takovém rozsahu, jako tomu je tomu v současnosti, kdy je absolvuje cca 90 studentů ročně.

Fakultní veřejnosti byly výsledky projektu (včetně ukázkových hodin vybraných předmětů) představeny na konferenci, která se pod názvem Jak učit právo v 21. století? konala dne 5. března 2013 a jíž se zúčastnilo více jak 150 studentů a učitelů fakulty.

Modul právních dovedností

Jak jsme uvedli výše, již před zahájením projektu existovaly na fakultě některé předměty, které měl projekt OPPA Právo pro praxi inovovat, doplnit o nově vzniklé předměty, dát jim v rámci nové akreditace odpovídající prostor v kurikulu magisterského studijního programu a sdružit je v modulu právních dovedností.

Konkrétně byly zavedeny stáže na státních zastupitelstvích a předměty Teorie a praxe antidiskriminačního práva, Profesní etika v právní teorii a praxi, Právní psaní, Základy akademického psaní a Essentials of Legal Writing. Inovovány pak byly odborné stáže na soudech, odborná praxe v neziskových organizacích v oblasti životního prostředí a předměty Teorie a praxe azylu a uprchlictví – Odborná praxe v neziskových organizacích v oblasti azylu a Právní praxe na středních školách (Street Law). Modul praktických dovedností v současnosti tvoří předměty Profesní etika v právní teorii a praxi, Právo a právní praxe I. a II., Essentials of Legal Writing, Mediální příprava pro právníky, Právní psaní, Teorie a praxe azylu a uprchlictví a Teorie a praxe antidiskriminačního práva I. a II., tj. jedná se v naprosté většině případů o předměty, které byly zavedeny nebo inovovány v rámci projektu OPPA Právo pro praxi.

Pro absolvování modulu byly stanoveny i formální předpoklady. Student musí absolvovat nejméně 4 předměty a 2 odborné praxe, nebo jednu odbornou praxi a moot court. Absolvování modulu bude studentovi vyznačeno na dodatku k diplomu a může se jím tedy prokázat například při ucházení se o pracovní místo či v žádosti o zahraniční studijní pobyt. Absolvování některého z předmětů modulu spolu s motivačním dopisem se bude brát v úvahu jako součást kritérií výběru při přihlašování se na odborné praxe.

V rámci modulu jsme řešili i otázku motivace studentů k zapojení se do projektových předmětů. Vedle nabídky získat či procvičit právní dovednosti, což by mělo zvýšit připravenost studentů na právní praxi, jsou praxe honorovány i vyšším kreditovým ohodnocení (a to až 4 kredity za semestr). Kredity nicméně odrážejí větší penzum práce, která se od studentů v těchto předmětech vyžaduje.

Výsledků projektu a nově vytvořených či inovovaných předmětů a metod nicméně samozřejmě využívají i další moduly sestavené z povinně volitelných a volitelných předmětů, které obsahují předměty využívající praktické metody právnického vzdělávání. Typicky tu jde o odborné stáže u soudů a správních orgánů, které jsou zařazeny i ve specializovaných modulech věnovaných občanskému, obchodnímu a trestnímu právu či v modulu právo a ekologie. Předmět Teorie a praxe azylu a uprchlictví a přípravu moot courtu najdeme zase v modulu mezinárodního práva, právní psaní v anglickém jazyce je také součástí vlastního Lawyering Skills Module.

Právní kliniky – kde vznikly a v jaké podobě zakotvily na PF UK

Důležitým kritériem, podle kterého jsou předměty začleňovány do modulu právních dovedností, je uplatnění prakticky orientovaných metod výuky. Protože se jedná o kritérium zásadní, v následujícím textu prakticky orientované metody výuky podrobně popíšeme. V zahraniční literatuře se prakticky orientovaná výuka zpravidla označuje souhrnným pojmem clinical legal education6, který bývá do češtiny překládán jako právní kliniky, popřípadě výuka práva prostřednictvím právních klinik. Nicméně je nutno upozornit na fakt, že tento pojem je možno používat jak v širším smyslu (jak to činíme v projektu a v tomto příspěvku), kdy zahrnuje více prvků a metod, tak ve smyslu užším, kdy se jím rozumí jen právní klinika pracující s živými případy (viz níže popsaná studentská právní poradna). Oproti tzv. tradičním výukovým metodám, kterými bylo právo typicky vyučováno a mezi které můžeme určitě zařadit studium zákonů, učebnic a komentářů, přednášky a diskuze na seminářích, mají níže popsané prakticky orientované výukové metody nejrůznější specifika.

I když byly některé prvky klinického právního vzdělávání zaváděny ve Spojených státech amerických už ve 30. letech 20. století, k jejich masovému nárůstu došlo ale až v 60. letech, a to zejména díky akreditačnímu procesu amerických univerzit vázanému na American Bar Association (ABA). Změny v pojetí výuky práva si tak vynutila zejména sama právní praxe. Právní kliniky se poté rozšířily i díky podpoře Fordovy nadace, která je dotovala s podmínkou, že budou poskytovat právní rady nemajetným občanům. Pro kliniky vytvořila standardy zaváděné a kontrolované Council of Legal Education for Professional Responsibility. Pokud se podíváme na v současnosti platná pravidla ABA pro akreditaci amerických Law Schools, tak ta hovoří ve standardu 302, odstavec b (curriculum) o nutnosti, aby právnická fakulta svým studentům vytvořila příležitosti pro „real life practise experiences“, a to zejména ve vztahu k poznání činností a hodnot právnických profesí.7

Postupně se v USA právní kliniky staly součástí kurikula na každé americké právnické fakultě, včetně těch nejprestižnějších. Odtud se poté rozšířily do celého světa, a to bez ohledu na typ právní kultury.8  Nicméně typ právní kultury a tradice právního vzdělávání nepochybně svoji roli hrají, když bude vždy snazší v zemích common law navazovat na tradici „moots“, které byly typické pro vzdělávání anglických barristerů již od 15. století.

V Evropě se právní kliniky začaly šířit především v 90. letech minulého století a zakotvily ve většině evropských zemí, i když tento proces je provázen vášnivými diskuzemi a určitými problémy.9  Velmi výrazný úspěch zaznamenaly např. v Polsku, kde fungují prakticky na všech právnických fakultách a zavádí je v boji o studenty i nově vznikající soukromé fakulty. V České republice otevřela první kliniku Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci v roce 1996 a postupně si prakticky orientovanou výuku zvolila jako součást svého profilu, takže v současnosti již nabízí tamní Centrum pro klinické právní vzdělávání patnáct klinických předmětů.

V základu právních klinik stojí myšlenka, že učení pomáhá, když je založeno na praktické životní zkušenosti studentů, protože studenti se nejlépe učí tím, že si probírané věci přímo zkoušejí (learning by doing). Namísto důrazu na znalost právních teorií a fakt, kterou prosazuje tradiční model vzdělávání, se v právních klinikách prosazuje učení v reálných životních situacích – ať už jde o rozhovor s laikem, vyhledávání právních informací pro konkrétní případ nebo hledání přijatelného právního řešení pro konkrétního, skutečně existujícího klienta. Studenti si zkrátka mají vyzkoušet alespoň část skutečné práce, kterou budou vykonávat v budoucím zaměstnání. Jak věří zastánci této metody, výuka prostřednictvím zapojení do řešení konkrétních případů studenty nejen ke studiu může motivovat víc než čtení tlustých knih, ale pomůže jim osvojit si vedle základních právních znalostí i právní dovednosti a důležité právní hodnoty.

Typů klinického právnického vzdělávání ve výše naznačeném širším pojetí existuje několik druhů a jen v některých se studenti skutečně setkávají se skutečně existujícími klienty, kteří hledají právní radu. V řadě dalších klinik studenti s klientem prakticky vůbec do styku nepřijdou.

Základní podobou právní kliniky je tzv. simulace (simulation), kdy studenti pod vedením učitele napodobují situace z právní praxe, ať už jde o simulované soudní řízení, nácvik pohovoru s klientem nebo psaní základních právních dokumentů. V rámci modulu hrají tuto roli kromě tradičních moot courtů zejména předměty Právní psaní, Základy akademického psaní a v angličtině koncipované Essentials of Legal Writing. Příprava simulací sice není úplně jednoduchá, přesto je možné studentům tyto předměty relativně jednoduše nabídnout. Simulace se zejména hodí pro nácvik jednotlivých právních dovedností a mohou sloužit také jako příprava na další formy právních klinik.

Další z podob klinické výuky práva jsou praxe (placement či apprenticenships). Fakulta vysílá studenty na soudy, státní zastupitelství, ministerstva či na obecní úřady s tím, aby se seznámili s tamním prostředím a zažili práci dané instituce zevnitř. I když pochopitelně žádný stážista nemůže v plné míře proniknout do fungování dané instituce a plnohodnotně si vyzkoušet, jaké je to v ní pracovat, přesto i jen relativně krátké stáže dokáží studentům poměrně dobře přiblížit dané prostředí a usnadňují jim rozhodnutí o budoucím směřování. Jak jsme se přesvědčili v průběhu realizace projektu, zavést stáže nakonec nemusí být tak náročné. Jejich velkou výhodou je také poměrně malá finanční náročnost pro fakultu a relativně velký počet studentů, kterým je možno stáže nabídnout. Daleko těžší je ale zajistit, aby všichni studenti prošli alespoň přibližně podobnými zkušenostmi a aby se učitelům, kteří na praxi dohlížejí, dařilo poskytnout studentům alespoň základní druh zpětné vazby na jejich zkušenosti ze stáže. Stáže v rámci projektu zahrnují odborné stáže na soudech (a to v civilním, trestním a obchodně právním úseku), odborné stáže na státních zastupitelstvích, odborné praxe v neziskových organizacích v oblasti životního prostředí a letní praxe.

Zejména v poslední době jsou v rámci klinického právního vzdělávání samostatně vyčleňovány tzv. kliniky právní gramotnosti, častěji známé pod označením Street Law. Jejich specifikum spočívá v tom, že umožňují studentům práv se setkávat s právními laiky a vzdělávat je ve vybrané právní oblasti. Na pražské fakultě probíhá Street Law program na středních školách, ve světě ovšem budoucí právníci dochází také třeba do věznic, detenčních zařízení pro mladistvé, center pro nezaměstnané nebo nejrůznějších center pro příslušníky národnostních a etnických menšin.

Posledním druhem právní kliniky je studentská právní poradna (Legal Aid Clinic), která je někdy nazývána též real life clinic, tj. klinika, ve které jsou studenti v bezprostředním kontaktu s klienty, kteří hledají právní radu. Jedná se o poradny, které poskytují předem určenému typu klientů předem určený typ právních rad, a to vždy důsledně pod dohledem fakultního učitele nebo spolupracujícího advokáta. Zpravidla se poradny věnují jen určitému druhu případů (např. azylovému právu, pracovnímu, zdravotnímu nebo antidiskriminačnímu právu), i když existují i kliniky všeobecné. Jednotlivé kliniky mívají jasná pravidla ohledně toho, kdo se může stát jejich klientem, jak má vypadat jejich případ (tj. např. nesmí jít o případ, kde brzy uplyne důležitá lhůta, který je příliš komplikovaný nebo se týká příliš velké částky) a jak má vypadat jejich klient (typicky nemá být finančně schopný si sám zaplatit advokáta, případě se má jednat o příslušníka vybrané menšiny, které se klinika věnuje). Provozovatelem kliniky může být buď sama právnická fakulta (in-house clinic), nebo spolupracující instituce (nezisková organizace nebo advokátní kancelář, mluvíme pak o tzv. external clinic), do které fakulta vysílá své studenty. I když se jedná zřejmě o kliniku nejnáročnější na přípravu i provoz, má potenciál mít také největší přínos pro studenty, kteří se do ní zapojí.

V rámci projektu se uplatnil druhý typ této kliniky, tj. external clinic, kdy na teoretickou část výuky zajišťovanou právnickou fakultou navazuje část praktická, provozována ve spolupráci se spolupracující institucí. To je uplatněno v předmětech Teorie a praxe antidiskriminačního práva a Teorie a praxe azylu a uprchlictví – Odborná praxe v neziskových organizacích v oblasti azylu. Na již zmíněné konferenci konané 5. března 2013 byla též diskutována možnost využít i pro studenty PF UK možnosti právní kliniky provozované v rámci programu brněnské Masarykovy univerzity Ekologickým právním servisem.

Právní kliniky umožňují studentům nejen získání či procvičení vybraných právních dovedností, které by si měli absolventi právnické fakulty osvojit, aby ve své profesi dobře obstáli. Důraz kladou i na hodnotovou stránku a na etické principy spojené s výkonem právnického povolání. I proto byl do modulu zařazen předmět Profesní etika v právní teorii a praxi. Je nicméně zřejmé, že zařazení jednoho předmětu samo o sobě nestačí, a to i kdyby ho absolvovali všichni studenti práv, jako je tomu ve Spojených státech amerických. Hodnotová dimenze práva by se měla prolínat celým studiem, a to včetně stáží např. na soudech či státních zastupitelství, a zejména by ji měly odrážet osobnosti pedagogů. Podceňovat podle našeho názoru nelze ani společenskou roli vysokoškolského vzdělání směrem k místním komunitám, což je dobře vidět například na možnostech, které nabízí zmíněné Street Law.

Kam dál po ukončení projektu?

Při hledání odpovědi na otázku, jak na výsledky projektu vhodně navázat, je zajímavé vycházet ze sociologické evaluace modulu, která byla v rámci projektu provedena.10 Za pozitivní rys je možno považovat fakt, že v důsledku projektu stoupl počet studentů, kteří se v rámci studia mohli s některou z praktických metod výuky práva setkat a že většina z oslovených studentů tento fakt uvítala. Předpokládaný počet 800 „podpořených osob“, tj. studentů, kteří prošli alespoň jedním z prvků modelu, se podařilo navýšit cca o dalších 100. Kritické připomínky studentů pak ukazují, co vše je třeba dále promýšlet a že je na místě hledat stále lepší podobu stávajících předmětů.11  Některé již byly do projektu zapracovány, například nahrazení kritéria studijních výsledků u odborných praxí motivačním dopisem, popřípadě účastní na jiném předmětu modulu.

Souhrnné výsledky projektu by pak měly vedení fakulty podnítit k úvahám, jak výstupy projektu dále využívat a jak se s náměty studentů vyrovnat. Zejména se nepochybně nabízí k řešení otázka, jak kromě povinně volitelných a volitelných předmětů zásadněji ovlivnit metodologii výuky v předmětech povinného základu. V budoucnu tedy půjde o naplnění v aktualizovaném znění Dlouhodobého záměru fakulty uvedené teze o jednotě teoretických poznatků a dovedností. Zvolení odpovídajících výukových metod je sice zejména na samotném učiteli, projekt však vytvořil institucionální a metodické zázemí pro ty pedagogy, kteří chtějí svoji výuku zaměřit i na některé vyzkoušené postupy klinického právnického vzdělávání. Metody se sice musejí přizpůsobit charakteru školy, složení jejího profesorského sboru (což je zase důležité zejména ve vazbě na požadavky akreditace a vědeckých aspektů práce na vysoké škole) a požadovanému profilu absolventa, avšak zkušenosti projektu ukazují, že právě o metody použité v modulu je mezi studenty opravdový zájem.

Prof. JUDr. Jan Kuklík, DrSc.

JUDr. Mgr. Michal Urban, Ph.D.

PPP

The Legal Skills Module at the Faculty of Law of the Charles University

The article gives an oveview of the Legal Skills module brought to the Charles University´s Faculty of Law´s new study program with the cooperation of the OPPA project Právo pro praxi (the Law for the Practice). The authors set forth the options given to students of this particular module, give a list of the various subjects taught within the module and give an introduction of the legal clinic concept. In the end of the article, the authors contemplate about the module being taught, it´s main pros and cons and the benefits and possibilities for the future.

(Summary written by Jan Palička)

  1. http://www.esfcr.cz/07-13/oppa
  2. http://www.prf.cuni.cz/dcz/dokumenty/uredni-deska/1404044374
  3. K těmto diskuzím a výsledkům projektu viz sborník J. Kuklík (ed.): Reforma právnického vzdělávání na prahu 21. Století, Auditorium, Praha 2009
  4. Blíže viz http://ppp.prf.cuni.cz/viewpage.php?page_id=3
  5. I tyto publikace, které jsou v současnosti v tisku, budou zájemcům dostupné, je možné se obrátit např. na autory tohoto článku.
  6. K historii tohoto pojmu viz např. George, S. Grossman: Clinical Legal Education: History and Diagnosis,Journal of Legal Education, vol. 26, 1973, s. 162 an či D. Barnhizer: University Ideal and Clinical Legal Education, New York Law School Law Review, vol. 35 (1990) s. 87.
  7. Viz 2007/2008 ABA Standards and Rule of Procedure for Approval of Law Schools, ABA 2007, s. 18-19. Viz též www. abanet.org
  8. Viz například činnost a členská základna mezinárodně aktivní organizace GAJE, Global Alliance for JusticeEducation (http://www.gaje.org/).
  9. K tomu viz např. J. Wilson: Western Europe: Last Holdout in the Worldwide Acceptance of Clinical Legal Education, German Law Journal, vol. 10, č. 7, 2009, s. 823 an.
  10. Blíže viz výše zmíněná publikace Metodologie praktických forem právního vzdělávání.
  11. Připomínky se týkaly většinou konkrétních předmětů a není proto možné je na tomto místě všechny vyjmenovat.