Případ BUD patří mezi významná rozhodnutí v oblasti práv k označením (Foto: Rude)

Případ BUD patří mezi významná rozhodnutí v oblasti práv k označením (Foto: Rude)

Spory pivovarnického gigantu Anheuser-Busch a českého Budějovického Budvaru se táhnou již řadu let v mnoha zemích světa. Jedná se o spory velice komplikované a nepřehledné, díky tomu je ale lze zařadit mezi nejvýznamnější soudní rozhodnutí v oblasti práv průmyslového vlastnictví.

1. Úvod

Součástí práva průmyslového vlastnictví jsou práva k ochranným známkám a označení původu. Spor „BUD“ se vyznačuje zejména řešením možného střetu mezi těmito instituty. Neodehrává se však jen před soudy Evropských společenství či Evropské unie, ale také v mnoha dalších zemích světa. Celá problematika je velice rozsáhlá a nepřehledná. Cílem tohoto krátkého pojednání je pokus o sumarizaci základních faktů celého sporu a jeho přiblížení případnému čtenáři, a to od jeho historického vývoje až po 22. leden 2013, kdy Tribunál vynesl zatím poslední rozsudek v této věci.

2. Historické aspekty

Americká společnost Anheuser-Busch InBev (dále jen „Anheuser-Busch“),1 mnohými označovaná za největší pivovarnickou firmu světa, byla založena v St. Louis v roce 1876. Její konkurent, Budějovický Budvar, n. p., (dále jen „Budvar“) naproti tomu vznikl až roku 1895. Ze staršího data založení proto Anheuser-Busch odvozuje dřívější právo priority,2 Budvar však argumentuje právem várečným, jež bylo městu České Budějovice uděleno při jeho založení králem Přemyslem Otakarem II. v roce 1265.

Značku Budweiser a její odměny, jako např. Bud či Budweis, začal Anheuser-Busch užívat již v 19. stol., kdy jeden ze zakladatelů pivovaru přišel po svém návratu z Evropy s myšlenkou prodávat pivo pod názvem, jenž by přistěhovalcům připomínal jejich rodnou zemi. Tyto ochranné známky si také americká společnost nechala v USA zaregistrovat. Současně už ale okolo roku 1872 začal být prodáván i Budweiser Bier z Budějovic, jenž byl dovážen firmou V. Horak, a později také společností Koster & Bial. V roce 1911 byla podepsána dohoda, podle níž mohly obě strany používat označení Budweiser Original po celém světě. Anheuser-Busch mohl prodávat toto pivo všude s výjimkou Evropy. Roku 1939 byla podepsána další smlouva o smíru, kdy se Budvar vzdal práva vyvážet pivo pod danými označeními od Panamy na sever.3 Před vypuknutím druhé světové války navíc Anheuser-Busch vyhrál soudní spor o užívání známek v USA. Od 60. let 20. stol. pokračovala další jednání o smíru, avšak neúspěšně. Anheuser-Busch expandoval do Británie a Budvar začal oficiálně chránit ochrannou známku BUD. Významné jednání se odehrálo v roce 1986, kdy Anheuser-Busch nabídl Budvaru finanční vyrovnání v případě, že by omezil svoji expanzi v určitých zemích. Počátkem 90. let se zrodily snahy Američanů o koupi Budvaru, žádnou z nabídek však česká vláda dosud nepřijala. Stejně tak zatím vždy skončily i snahy o převod ochranných známek. Pozoruhodný byl rovněž projekt českých chmelařů, jenž se pokoušel podmínit prodej Budvaru povinností výhradního odběru žateckého chmelu. Poslední jednání skončilo na podzim roku 1996, kdy se objevila možnost dovozu piva pod označením Budweiser či BUD i bez známkoprávního vyrovnání. V souvislosti s přípravami vstupu České republiky do Evropské unie se objevila hrozba nutnosti registrace všech ochranných známek a označení původu u OHIM. Proto si Česká republika vymínila uvést ochranu označení Budějovické pivo a Českobudějovické pivo již ve Smlouvě o přistoupení mezi ČR a EU, čímž se tato ochrana stala primárním právem.4

3. Soudní spory ve světě

Nárůst soudních sporů nastal po sametové revoluci v tehdejším Československu, kdy díky ekonomické transformaci došlo k velkému nárůstu exportu českých podniků do zahraničí. Tento export znamenal vznik několika právních kolizí mezi danými označeními ve světě. Mezi lety 2000-2011 došlo k ukončení 124 sporů, z nichž 88 vyhrál Budvar a osm skončilo smírem nebo remízou. Anheuser-Busch uspěl např. v Rakousku, kdy tamní nejvyšší soud uznal jeho právo prodávat pivo pod značkami American Bud či Bud. Budvar naopak uspěl ve Velké Británii, která je klíčovým exportním teritoriem, a dále v Bulharsku, kdy tři správní spory rozhodl až bulharský nejvyšší správní soud.5

4. Spory na evropské scéně

Pravděpodobně největšího věhlasu dosáhl tento spor díky rozhodování evropskými soudy. Jeho počátky sahají do let 1996, resp. 2000, kdy Anheuser-Busch podal několik přihlášek ochranných známek před OHIM.6 Budvar tyto přihlášky napadl s tím, že jsou v kolizi s označením původu BUD. Poukazoval na to, že ochrana byla tomuto označení udělena mimo jiné ve Francii, v Rakousku a v Portugalsku, proto by se na základě Lisabonské dohody7 měla vztahovat i na řízení před OHIM. Dále ještě argumentoval bilaterální dohodou mezi Rakouskem a tehdejší Československou socialistickou republikou. OHIM tyto námitky zamítnul, neboť zkratka místa nemůže podle jeho názoru být označením původu.8 Současně ani Budvar podle úřadu dostatečně neprokázal skutečné užívání tohoto označení. Budvar proto podal žalobu k ESD. Ten nejdříve rozhodl9 o tom, že OHIM nepostupoval správně, protože dostatečně nezohlednil přiznání ochrany ve Francii, Rakousku a Portugalsku. Zkratku místa je podle práva některých zemí možno přiznat i zkratce, proto bylo tvrzení OHIM nesprávné. Za uspokojivý neshledal ani požadavek úřadu k doložení skutečného užívání označení. Jeho rozhodnutí tedy zrušil. Spor však pokračoval u Tribunálu, který dal opět za pravdu OHIM a zrušil předchozí rozhodnutí.10 V odůvodnění Tribunál uvedl, že užívání označení ve Francii a v Rakousku ze strany Budvaru nebylo dostatečně významné. Budvar tedy tento spor prohrál, stále však může podat dovolání k Soudnímu dvoru EU.

5. Závěr

Spory mezi Anheuser-Busch a Budvarem trvají již více než 100 let ve třiceti zemích světa a za tu dobu se stala celá problematika velice složitou a nepřehlednou. Přínosem může být např. precizace vzájemných vztahů mezi ochrannou známkou a označením původu v komunitárním/unijním právu. Předpokládat výsledek v případě odvolání k Soudnímu dvoru EU je prakticky nemožné, lze ale vyslovit domněnku, že na pozici Budvaru se v případě neúspěchu stejně nic nezmění. Anheuser-Busch by tak mohl získat možnost přihlásit si své ochranné známky v Evropské unii, ovšem Budvar pravděpodobně z jejího užívání stejně nevytěsní, neboť ten má označení registrováno v řadě zemí11 a starší národní ochranná známka má v užívání před známkou komunitární přednost. Mnozí teoretikové často tvrdí, že spor obou pivovarů vyřeší až prodej Budvaru. S pozorováním trhu lze předpokládat, že jediným potenciálním kupcem by alespoň v oblasti pivovarnictví mohl být snad jedině Anheuser Busch.

Vladimír Lajsek

Summary

Vladimír Lajsek: The Dispute about the Trademark „BUD“

This article is a short topic about the famous dispute about the trademark „BUD“ of the Anheuser-Busch, Inc. and Budějovický Budvar, n. p. In the beginning there are historical aspects of this case like establishing of both parties and development of the trade and first disputes. Next section is about cases in the world like in the United Kingdom or in Austria and Bulgaria. Important is the chapter about European cases against OHIM. In conclusion the author summarises these cases and speculates about development in the future.

  1. S ohledem na koupi pivovaru belgickou společností InBev v roce 2008 by se spíše slušelo hovořit o americko-belgické společnosti.
  2. V roce 1876 registroval Anheuser-Busch ochranné známky v USA.
  3. Proto v současné době vyváží Budvar pivo do Severní Ameriky pod značkou Czechvar.
  4. http://www.financninoviny.cz/zpravy/budvar-u-soudu-eu-neuspel-ve-sporu-o-ochranou-znamku-bud/891906.
  5. Předmětem sporů před nižšími instancemi byla přezkoumatelnost označení z jiného státu, daný spor se však zatím týkal jen označení BUD, známky American Bud či Anheuser-Busch Bud ještě Budvar hodlá vymazat.
  6. Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu (dále jen „OHIM“).
  7. Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu.
  8. Zkratka je odvozena od německého názvu města Budweis.
  9. Rozsudek Evropského soudního dvora ve spojených věcech T 225/06, T 255/06, T 257/06 a T 309/06 Budějovický budvar, národní podnik v. Office for Harmonisation in the Internal Market (Trade Marks and Designs) (OHIM), ze dne 16. 12. 2008.
  10. Rozsudek Tribunálu (druhého senátu) ve spojených věcech T 225/06 RENV, T 255/06 RENV, T 257/06 RENV a T 309/06 RENV Budějovický budvar, národní podnik v. Office for Harmonisation in the Internal Market (Trade Marks and Designs) (OHIM), ze dne 22. 1. 2013.
  11. Kromě České republiky např. v Belgii, Bulharsku, Francii, Slovensku či Velké Británii.