vsehrd kopieČasopis Všehrd a brněnská právnická fakulta letos slaví půlkulaté výročí svého vzniku. Článek chce především ukázat na to, co tyto „vrstevníky“ spojovalo.

Kdyby chodili do školy, mohli sedět v jedné lavici a po čase se do sebe třeba i zahledět. Kdo? Letošní pětadevadesátníci – brněnská právnická fakulta a časopis Všehrd.

Všehrd není třeba na jeho vlastních stránkách představovat. Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, jak zní její celé jméno, si stručné přiblížení zaslouží, stejně jako vazby, které mezi ní a Všehrdem rychle vznikly.1

Brněnská právnická fakulta

a) Vznik fakulty

Brněnská právnická fakulta byla počata 28. ledna 1918, kdy revoluční Národní shromáždění jednohlasně schválilo zákon č. 50/1919 Sb. z. a n., kterým se zřizuje druhá česká universita. Završilo se tak více než padesát let trvající úsilí o konstituování druhé české univerzity. Jednou z pěti fakult nové Masarykovy univerzity byla fakulta právnická. Na svět přišla se začátkem zimního semestru 1919/1920. Po devíti měsících a několika dnech od jejího „početí“, tedy od přijetí zákona o zřízení druhé české univerzity, 11. listopadu 1919, její činnost zahájilo imatrikulační shromáždění. S projevem na něm vystoupil rektor Karel Engliš. Měl přijet i prezident republiky a rektorovi slavnostně odevzdat umělecky vyvedenou zakládací listinu, ale onemocněl.

U zrodu fakulty stáli jako první řádní profesoři odchovanci pražské právnické fakulty Karel Engliš (národní hospodářství), první děkan František Weyr (ústavní právo), Jaroslav Kallab (trestní právo a trestní řízení), Josef Vacek (srovnávací právověda s povinností číst přednášky z církevního práva) a Bohumil Baxa (dějiny českého práva) a jako mimořádný profesor Rudolf Dominik (obchodní právo). Fakulta zpočátku sídlila v biskupském alumnátu ve Smetanově ulici. Na začátku třicátých let přesídlila do své nynější, tehdy teprve dokončované, budovy v ulici Veveří.

b) Novokantovská brněnská právní škola

Odborná právnická veřejnost spojuje meziválečnou brněnskou právnickou fakultu především s rozvíjením normativní právní teorie (ryzí nauky právní, v dobových textech i čiré nauky právní, čisté nauky právní nebo normologie) a s osobností Františka Weyra, případně dalších jejích přívrženců (Jaromíra Sedláčka, Zdeňka Neubauera, Vladimíra Kubeše, Hynka Bulína a d.). Působili na ní však i další profesoři, jejichž pohled na právo byl Weyrovu blízký, i když v lecčems odlišný (Karel Engliš, Jaroslav Kallab a jejich žáci). S odstupem času, který do pozadí odsunul jejich teoretické spory a naopak zvýraznil společné rysy jejich konceptů, můžeme všechny zařadit do rámce volněji pojaté brněnské právní školy, respektive novokantovské brněnské právní školy.

Mimo určující novokantovský proud na fakultě stáli především právní historici a romanisté, ale i někteří další profesoři (například sociologicky orientovaný komparatista Josef Vacek).

c) Další osudy fakulty

Úspěšný rozlet nové fakulty násilně přerušilo zavření českých vysokých škol. Po válce, oslabená ztrátou většiny profesorů, fakulta znovu otevřela své brány studentům. Ale jen na krátkou dobu. V roce 1950 ji vláda s odůvodněním, že do budoucna nebude třeba tolik právníků, zrušila. I díky úsilí některých svých bývalých profesorů byla v roce 1969 znovu obnovena, ovšem jako Právnická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně a v provizorních prostorách na Zelném trhu (tehdy Nám. 25. února). Ke svému původnímu názvu se univerzita vrátila až po listopadu 1989. Tehdy se také právnická fakulta přemístila zpět do budovy v ulici Veveří.

Brněnští studenti a učitelé a Všehrd

K oslavenkyni to snad stačí, ještě tedy ke zmíněným vzájemným vazbám s časopisem Všehrd.

a) Československý akademický spolek „Právník“

Začít musím tím, že vedle pražského Spolku českých (později československých) studentů „Všehrd“ stál u zrodu časopisu Všehrd také Československý akademický spolek „Právník“, sdružující studenty brněnské právnické fakulty. Od pátého ročníku (1923/1924) se k oběma vydavatelům připojil ještě bratislavský Spolok poslucháčov práv „Právnik“.

b) František Čáda

Druhé významné pojítko najdeme v osobě Františka Čády. Tento syn významného českého filozofa a pedagoga, právník a archivář, pražský soukromý docent (1923) a od roku 1926 brněnský profesor stál jako redaktor v čele Všehrdu po celou meziválečnou dobu i později. Pravidelně do něj přispíval odbornými články, recenzemi a anotacemi, krátkými glosami a informacemi z právnického života i z redakčního dění. Vedle redakčních záležitostí a problémů svého oboru se často vyjadřoval například k návrhům na připravovanou reformu právnického studia2 (ostatně Všehrd k tomuto tématu zorganizoval dotazníkovou akci3). Při příležitosti desetiletí trvání Všehrdu jeho redaktor charakterizoval zaměření časopisu, když napsal, že „se neuzavírá nejmladším, nýbrž je správné říci, že nejmladším jest otevřen“.4 S Františkem Čádou ve Všehrdu zpočátku velmi úzce spolupracoval další právní historik a budoucí bratislavský a kratičce i brněnský profesor Rudolf Rauscher.

c) Brněnský redaktor Zdeněk Neubauer

Nebyli tu však jen František Čáda a Rudolf Rauscher. Kolem redaktora se vytvořil redakční kruh a brzy vznikla i funkce místních redaktorů a pak pomocných redakčních rad v Praze, Brně a Bratislavě. Brněnským místním redaktorem se od VI. ročníku (1924 – 1925) stala další nepřehlédnutelná osobnost brněnské právnické fakulty – Zdeněk Neubauer. Podobně jako František Čáda ve své funkci setrval i po jmenování profesorem a patřil k velmi aktivním brněnským autorům. Zřejmě to byl on, kdo ve Všehrdu ještě ze studentského pohledu hodnotil počátky fungování brněnské fakulty.5 Oceňoval, že na fakultě téměř každý každého znal, že vztah k profesorům byl velmi blízký a že studenti mohli konfrontovat různé koncepce právní vědy (připomněl tu odlišná teoretická východiska profesorů Jaroslava Kallaba, Františka Weyra, Karla Engliše a Josefa Vacka). Nepřehlédl ani stinné stránky: stísněné poměry v biskupském alumnátu a obtíže s odpovídajícím personálním zabezpečením některých oborů.

d) Účast dalších tehdejších či budoucích brněnských učitelů

V regionálních redakčních radách, o jejichž jednání časopis od začátku třicátých let podával stručné zprávy, se scházeli další aktivní studenti a absolventi, kteří do časopisu také pravidelně přispívali. V pražské redakční radě ve třicátých letech vedle jiných pracovali pozdější brněnští učitelé Kazimír Čakrt, Jaroslav Pošvář a Vladimír Vybral. Členy brněnské redakční rady, jejíchž jednání se pravidelně zúčastňoval i František Čáda, byli další z budoucích brněnských učitelů Hynek Bulín, Karel Gerlich, Vladimír Kubeš a Rudolf Wierer (a znovu Vladimír Vybral). Do časopisu vedle uvedených pravidelně přispívali také Adolf Procházka, Karel Kizlink nebo Bohumil Kučera a později Josef Kepert a Erich Olšar. Dodávali časopisu své odborné stati, ale informovali též o dění na fakultě.

Do Všehrdu ovšem přispívali také již renomovaní brněnští profesoři, i když ne vždy zcela z vlastní vůle. Například profesor Rudolf Dominik vedl ve čtvrtém ročníku polemiku s kritikem jeho krátké stati „Dělnické právo“, uveřejněné v sociálně demokratickém deníku Stráž socialismu.6 Čas od času do časopisu drobnými pracemi a glosami přispěl i František Weyr, například textem českého překladu své neuskutečněné vídeňské přednášky „Idea evropské unie“ ve třináctém ročníku.7 Tento břitký kritik se však především v brněnském Časopisu pro právní a státní vědu,8 pro mnohé jistě překvapivě, přímo rozplýval nadšením nad prvními ročníky Všehrdu. Velmi oceňoval organizátory celého podniku i odbornou úroveň jednotlivých příspěvků.

*          *          *

Takže, láska tomu říkat nebudeme (byl by to spíše incest), ale měli se rádi …

prof. JUDr. Ladislav Vojáček, CSc.

Summary

The article commemorates the 95th anniversary of the establishment of the Law Faculty in Brno along with the same anniversary of the Všehrd law magazine. In the first section the author briefly outlined the history of the faculty and pointed out the establishment of an unconventional law school that had developed there in the interwar period (the normative legal schools, the width of the Brno neo-Kantianist legal school) In the second section of the article, the author focused on the Brno students and teachers participation on the creation, publishing and content of the Všehrd Law magazine. The author especially mentioned the share of the Brno Czechoslovak academical association „Právník“ on the publishing of the magazine and the role of Všehrd redactor František Čada.

  1. Brněnská právnická fakulta v meziválečném období let 1919
  2. Srovnej například Reforma právnického studia (značka Ča.). In Všehrd, roč. VIII (1926 – 1927), s. 275.
  3. Srovnej články v pátém (1923-1924) a následujících ročnících Všehrdu.
  4. Naše právnická fakulta
  5. Značka –n– (Brno): Několik slov o studiu na právnické fakultě brněnské. In: Všehrd, roč. III (1921 – 1922), s. 2 – 3.
  6. Celý Dominikův článek ze Stráže socialismu převzal a glosoval ve stati Dělnické právo (In: Všehrd, roč. III/1921-1922, s. 100 – 103) autor, skrývající se pod značkou –lk– (Brno). Profesor Dominik na něj odpověděl stejně nazvaným článkem (Všehrd, roč. IV/1922-1923, s. 153 – 155).
  7. WEYR, F., Idea evropské unie. In: Všehrd, roč. XIII (1931 – 1932), s. 1 a násl. a 33 a násl. Přednáška se neuskutečnila pro Weyrovu nemoc.
  8. Všehrd. (Weyr). In: Hovorna Časopisu pro právní a státní vědu. VI/1923, Brno: nákl. Právnické jednoty moravské 1918, s. 40 – 41.