(Zdroj: everystockphoto.com)

(Zdroj: everystockphoto.com)

Často slyšíme o dovolávání se lidských práv a svobod, a to i od těch, kteří by spíše měli myslet na své povinnosti než na práva.1 Uvědomme si, kolik dokumentů o lidských právech existuje vedle Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948.

Píší se také knihy a články o lidských právech z hlediska filozofického i juristického, což je jistě jenom dobře. Avšak nějak se přitom zapomíná na lidské povinnosti. A přece i zde se zřídka, ale přece jen úvahy na toto téma objevují.

V roce 1997 přednesl na zářijovém pražském Fóru 2000 německý kancléř Helmut Schmidt Všeobecné prohlášení o lidské odpovědnosti. Vycházel zde z návrhu Všeobecné deklarace lidských povinností,2 kterou podepsalo v roce 1996 dvacet pět prezidentů a ministerských předsedů, mezi nimi i sám Helmut Schmidt.

Tato Deklarace, která nikdy nevešla v platnost, měla být protiváhou k Chartě lidských práv a je velká škoda, že se tak nestalo. Vždyť práva jsou jen jednou ze stran mince, druhou jsou právě povinnosti.

Podrobněji se touto Deklarací zabýval v roce 2010 Miloš Zapletal.3 Došel k závěru, že mnohé povinnosti jsou stanoveny příliš obecně a postrádají sankci. Podle něho by se povinnosti měly formulovat stručně a konkrétně. Jako příklad uvedl biblické desatero.

Základními myšlenkami Deklarace jsou: základní principy humanity, k životu a odmítání násilí, spravedlnost a solidarita a pravdivost a tolerance. Ty se pak dělí na další povinnosti, které zastřešující myšlenku rozvádějí.

V roce 2005 se pokusili rosenkruciáni o sestavení Deklarace lidských povinností. I zde se hovoří o tom, že lidská práva jsou vyzdvihována na úkor lidských povinností, čímž se porušuje rovnováha ve společnosti. I tato Deklarace je však většinou příliš obecná.

Nicméně každý vážně míněný pokus o formulaci lidských povinností lze uvítat, neboť motivuje k dalším úvahám, diskusím i pokusům o jejich vymezení. Z tohoto hlediska je velmi zajímavá internetová debata v rámci metodického portálu.4 I tyto pokusy o formulaci lidských práv jsou ale víceméně obecné povahy.

Podívejme se nyní na nejvýznamnější pokus o vymezení lidských povinností z pera 25 prezidentů blíže.

V kapitole Základní principy humanity se ve 4 článcích požaduje, aby všichni bez rozdílu jednali lidsky se všemi lidmi., všichni se mají zasazovat o podporu důstojnosti a sebeúcty ostatních, všichni- lidé, státy, armády a policie musí splňovat kritéria dobra a zla. Všichni bez rozdílu mají podléhat morálnímu hodnocení. Každý musí bránit dobro a vystupovat proti zlu. Nikdo nemá činit druhému to, co nechce, aby druzí činili jemu. Všichni lidé nadaní rozumem a svědomím mají být solidární vůči každému.

Požadavky vyslovené v první kapitole jsou jistě víc než přijatelné. Pokud se nad nimi ale zamyslíme hlouběji, vyvstává řada otázek směřujících k jejich naplnění. Problém tkví v interpretaci, tedy v subjektu interpretace. Pro všechny lidi na světě neznamená dobro, zlo a morálka stejnou kategorii. Rovněž hodnotový žebříček není u všech interpretů stejný.

Ve druhé kapitole návrhu, Úcta k životu a odmítání násilí, se praví, že každý má povinnost úcty k životu. Nikdo nesmí zabíjet a mučit druhého. Oprávněná obrana jednotlivce či společnosti je ale povolena. Spory mezi státy, skupinami i jednotlivci se mají řešit smírně. Vůči terorismu, genocidě, zneužívání žen a dětí platí nulová tolerance.

Největší otázku tu vyvolává poslední článek této kapitoly- formulace, že každá osoba je cenná a musí být chráněna, je příliš absolutní. Nelze přijmout premisu, že každá osoba je nekonečně cenná. Není tomu tak- o tom nás přesvědčují dějiny i současnost. Naopak povinnost chránit přírodu je požadavek, který je nutno plně respektovat. Každý má také podporovat směřování k zajištění lidské důstojnosti, ke svobodě, bezpečnosti a spravedlnosti.

Třetí kapitola o spravedlnosti a toleranci požaduje čestné a odpovědné jednání, úctu k vlastnictví druhého a vyhlašuje povinnost lidí překonávat bídu, nevědomost a nerovnost. Všichni lidé mají povinnost rozvíjet své schopnosti a mají mít rovný přístup ke vzdělání a smysluplné práci. Veškeré vlastnictví má být používáno odpovědně k pokroku lidstva.  Hospodářská a politická moc nesmí používat vlastnictví a bohatství jako prostředek k ovládnutí druhých, nýbrž ,,ve službách hospodářské spravedlnosti a sociálního řádu.“.

Čtvrtá kapitola Pravdivost a tolerance požaduje na každém pravdu, respektování osobních a pracovních povinností. Zcela správně je tu ale řečeno, že nikdo nemá povinnost sdělovat celou pravdu vždy a komukoli. V posledním třináctém článku se zdůrazňuje povinnost každého jednat podle etických měřítek a lékařů, právníků atp. podle etických kodexů.

Jak ale chápat všeobecnou etiku? I to je problém související s tím, kdo pojem etika vymezuje.

Předložená deklarace obsahuje řadu idejí a zásada, které by měly tvořit obsah lidských povinností. Avšak, jak je zajistit? Jak zaručit rovný přístup ke vzdělání a k smysluplné práci? Dispozice a schopnosti každého člověka jsou různé, majetkové poměry rovněž. Nezbytně se vynořuje i otázka, zda vůbec chtějí všichni lidé pracovat a nebrat raději sociální dávky.

Všechny výhrady však nezastíní význam takovýchto dokumentů a diskusí o lidských povinnostech. Charta lidských povinností je nezbytná a každý pokus o jejich formulaci, i když patrně vždy bude obsahovat požadavky příliš absolutní a obecné, lze jen přivítat.

Jaké by mohly být tedy povinnosti v eventuální Chartě lidských povinností?

  1. Nečiň druhému, co nechceš, aby druhý činil Tobě.
  2. Pomáhej starým a potřebným lidem.
  3. Měj úctu k lidskému životu i majetku.
  4. Podílej se na ochraně bezpečnosti ve svém státu, neboť bezpečnost vlastních občanů je prioritou.
  5. Chraň přírodu, vody, vzduch, lesy a zvířata.
  6. Vzdělávej se a pracuj pro blaho společnosti i pro vlastní uspokojení.
  7. Šetři práva druhých.
  8. Nauč se nést odpovědnost.
  9. Dodržuj zákony.
  10. Jednej tak, aby ses nemusel za sebe stydět.
  11. Měj v úctě hroby našich předků – tento požadavek je snad nejvíce morálním příkazem než čímkoli jiným, ale neměl by v Chartě lidských povinností chybět.
  12. Vystupuj proti vandalismu a nedopusť, aby ve společnosti nabyl vrchu.

Vyhýbala jsem se pojmům jako je mravnost, demokracie a svoboda (není nakonec svoboda jednoho na úkor druhého, jak prohlašuje Camusův Caligula?), neboť tyto pojmy jsou ve své podstatě velmi vágní a připouštějí různé výklady v závislosti na kulturním a politickém zázemí, ze kterého interpret vychází.

Předložený příspěvek má za cíl povzbudit čtenáře k zamyšlení nad lidskými povinnostmi a nejen k zamyšlení.

prof. JUDr. et PhDr. Karolina Adamová, DSc.

  1. Toto tvrzení  platí i pro vnitrostátní ústavy .
  2. http://www.teologicketexty.cz/casopis/2003-4/Vseobecna-deklarace-lidskych-povinnosti.html
  3. http://www.gymnasion.org/archive/article/charta-lidskych-povinnosti
  4. http://www.amorc.cz/declaration.htm